†25. 9. 1968 František Serafin Blecha – Kim

– pseudonym (úředně si nechal změnit

                          příjmení) František Branislav – woodcrafter z kmene Psohlavci (Příbram);

                          básník, editor, překladatel;

                          Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se

                          účastnil rušného literárního života a přispíval do různých novin a časopisů

                          (Přerod, Pramen, Host, Národní osvobození, Rozpravy Aventina, Literární

                          noviny, Kritický měsíčník, Právo idu, Lidové noviny a další). Svůj literární

                          pseudonym si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který

                          patřil do kruhu přátel Boženy Němcové. Úředně si nechal změnit příjmení na

                          Branislav.

                          Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do Německa, Dánska

                          a skandinávských zemí a rovněž i poválečné cesty do Polska, Černomoří

                          a Řecka. Ústředním tématem jeho lyrické poezie byl vztah k přírodě,

                          do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem

                          třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa.

                          Syn berounského hostinského Františka Blechy a matky Antonie, rozené

                          Dvořákové. Dětství strávil ve Strašicích u Rokycan. Gymnázium začal sice

                          studovat v Praze, ale již toku 1913 se s rodiči přestěhoval do Počapel

                          u Králova Dvora a přestoupil ma gymnázium v Berouně, kde roku 1921

                          maturoval. Ještě jako student gymnázia vystoupil z římskokatolické církve. ¨

                          Během studií na reálném gymnáziu v Berouně vstoupil do kmene Dětí Živěny,

                          který vedl prof. M. Seifert. Byl jedním z náčelníků rodu (rádce družiny),

                          psal do časopisu Psohlavec (časopis Obce Psohlavců). Ve dnech 26. 6. – 9. 7.

                          1915 táboří jako člen Dětí Živěny u Pelíškova mostu na Sázavě nedaleko

                          Soběšína, tedy na místě kde v roce 1914 tábořili Psohlavci z Prahy. V rámci

                          srazů Obce Psohlavců se sblížil s F. Kupkou, se kterým pak ve 20. letech vedl

                          tábory LLM.

Po maturitě začal studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a studium dokončil roku 1926. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech 1928 - 1945 jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku 1945 byl literárním referentem Československého rozhlasu, v letech 1952 - 1955 šéfredaktorem Literárních novin a v letech 1955 - 1958 šéfredaktorem časopisu Nový život. Současně působil do roku 1959 jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře.

                           Byl dvakrát ženat (svatba v roce 1934 a 1955).

V padesátých letech se ani Branislav neubránil tehdejší budovatelské rétorice, přesto jeho intimní lyrika vyvažovala citovou chudobu tehdejší poezie. Okouzlení čistotou dětského světa se od počátku padesátých let stalo zdrojem celé řady jeho básní pro děti, které vydá časopisecky (například

v Mateřídoušce) a také knižně. Ve verších ke konci jeho života sílil melancholický podtón z vědomí samoty a blížící se smrti.

Básnické sbírky – Bílý kruh (1924), Na rozcestí (1927), Větrná růžice (1930),

Na houslích jara, podzimu... (1933), Věčná země (1939), Dým ke hvězdám

(1940), S uzlíčkem stříbra (1947), Pozdrav Polsku (1950), Milostný nápěv

(1951), Krásná láska (1952), Večer u studny (1955), Prsten na cestu (1957),

Cesta přátelství (1958), úvod a verše k fotografiím z cesty prezidenta

Antonína Novotného do SSSR, Věnec z trávy (1960), Moře (1961), Řecká   

                           sonatina (1962), Divertimento a kantiléna (1964), Sluneční kámen (1969).

                           Výbory z poezie – Básně (1953), Lyrika (1957), Verše (1960), Básně (1968),

                           Pramen pod hvězdami (1975), Tiše vím (1979), Uzlíček stříbra (1980) aZ

                           rosy a studánek (1980);

                           Básnické sbírky pro děti – Píseň dětství (1952), Zlatý déšť (1955), Hliněný

                           džbánek (1957), Zelené roky (1959), Přijďte k nám, muzikanti (1960), Naše

                           a vaše (1960), Ratolístka (1961), Modrý oblázek (1962), Ryby, rybky, rybičky

                           (1963), Malá říkadla (1963), Polní růžičky (1966), Básně dětem (souborné

                           vydání, 3 svazky, 1971), Ezopovy bajky (1973), Hodina zvonů (výbor z básní

                           pro děti, 1989);

                           Překlady – Bjørn Rongen: Noc všech nocí (1941), Larin-Kyösti: Žiji. Lidová

                          demokracie 6. 12. 1959, s. 5.

                          Ostatní – uspořádal sbírku Věrnému vojáku Jonášovi (1928) na paměť

                          J. Jonáše, velitele české legionářské roty Nazdar (společně s Antonínem

                          Rážem a Františkem Hamplem), Švédsky na cesty (1939), praktická

                          konverzační příručka, uspořádal Básnický almanach 1958 (1959)