*12. 2. 1908 Doc. MUDr. Václav Čedík – Antar

27.06.2023 16:57

– woodcrafter;

                          syn železničního topiče, který padl během první světové války.                         

                          od roku 1923 členem Kmene Synové Luny v Benešově. Kmen založili Josef

                          Kozák, Antonín Škvor, Jan Pecků a V. Antušek, později přistoupili V. Čedík,

                          Václav Brejška a Václav Kraus.

                          Po roce 1926, když je osobně navštívil P. Koudela a v mnohém uvedl na

                          správnou cestu, uspořádali nábor nových členů propagační výstavkou svých

                          prací a jinými doklady ze svého života ve výloze obchodu, vzrostl jejich počet

                          na 24 členů. Začínají si říkat Antares - Kmen Antarův, podle svého náčelníka

                          V. Čedíka - Antara. Odešli s P. Koudelou z LLM, aby založili ISAW. 

                          Působil jako redaktor a publicista časopis Slunce (ISAW), od 7. 4. 1929 člen

                          ústředního výboru ISAW (Junáci Přírody a Práce);

                          vedoucí medické sekce Jednoty nemajetných a pokrokových studentů,

                          Dospíval v obtížných existenčních poměrech a už od gymnázia, na němž

            1928 maturoval, si musel vydělávat na studium. Jako student, spolu s jinými 

            vydával satirický časopis Plivas, tehdy také napsal obsažnou divadelní revui

            "Let do vesmíru", která se dostala se do rukou J. Voskovce aj. Wericha

             a E. F. Buriana, kteří ji však nevyužili, se slzami v očích ji pak spálil.

             Psal také proslovy pro Recidak, kde spolupůsobil Vítězslav Nezval, jehož

             představení se konala v budově bývalého divadla  Dada na Slupi. Působil také

             v Akademickém klubu.

                          Odchodem do Prahy činnost benešovské skupiny ISAW stagnovala až zanikla.

                          Zapsal se na pražskou techniku, z této školy pak přestoupil na Lékařskou

                          fakultu UK. Od mládí se účastnil politického života levicových, ve 30. letech se

                          stal vedoucím pracovníkem organizace komunistické mládeže a studentstva.

                          Jako blízký spolupracovník V. Sinkule vedl pod pseudonymem Antar

                          protifašistické studentské hnutí. Spoluzakládal Jednotu nemajetných

                          a pokrokových studentů a Demokratický blok studentstva. Založil, redigoval

                         a vedl studentské časopisy Blok a Nástup, 1934–1939 byl redaktorem

                         časopisu mediků a lékařů Roentgen.

                         Za okupace pracoval v benešovské nemocnici, kde pomáhá lidem stíhaným          

                         Gestapem. Po únoru 1948 působí jako vedoucí redaktor Věstníku českých

                         lékařů, později jako přednosta psychiatrické kliniky Lékařské fakulty

                         v Plzni, působí na pražské psychiatrické klinice a v roce 1953 s podlomeným

                         zdravím odchází jako primář do Státního psychiatrického léčebného ústavu

                         do Havlíčkova Brodu, podlehl zákeřné nemoci.

                         Po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939 našel zaměstnání na interním

                         oddělení benešovské nemocnice, kde pomáhal lidem stíhaným Gestapem. Stal

                         se členem vedení partyzánského hnutí na Benešovsku a koncem války byl

                         odvlečen na nucené práce. Medicínu mohl dokončit až po 1945, kdy se ve

                         zdravotnictví angažoval politicky (jako zdravotnický publicista a

                         organizátor) a pedagogicky. Stál u zrodu časopisu Sociální a zdravotnická

                         politika a v červnu 1948 byl pověřen redigováním 9.– 25. čísla Věstníku

                         československých lékařů. Působil také jako předseda Svazu čs. Lékařů.

                         V letech 1948–1951 byl přednostou psychiatrické kliniky v Plzni. V roce 1950

                         se zúčastnil zájezdu československých lékařských vědeckých pracovníků do

                         SSSR. Práci na několika monografiích i na klinice mu od 1948 komplikovala

                         vážná choroba.; Vrátil se do Prahy, kde nastoupil jako zástupce přednosty

                         psychiatrické kliniky, ale v roce 1953, po zhoršení svého zdravotního stavu,

                         odešel z Prahy pracovat na klidnější místo. Do konce života působil jako

                         primář ve Státním psychiatrickém léčebném ústavu v Havlíčkově Brodě.

                         In memoriam byl vyznamenán medailí J. E. Purkyně.

            Jeho literární práce byly ovlivněny marxismem, odrážely politické a sociální

            poměry doby svého vzniku a reagovaly na nebezpečí nastupujícího fašismu.

            V oboru psychiatrie se věnoval především přípravě kapitol do

            vysokoškolských učebnic. Nedokončena zůstala jeho Obecná psychiatrie

            s psychologickým úvodem. Patřil u nás k předním zastáncům teorie

            I. P. Pavlova.

                         Publikace – abc dialektického materialismu (edice slunce sv. 1, Praha, 1934),

                         Tak pravil Wolker - technika a chemie jeho slov (edice slunce sv. 4, Praha,

                         1934),

                         publikace Památce doc. MUDr. Václava Čedíka – Antara (uspořádali Karel

                         Cvejn a F. Turnovec, OÚNZ Benešov, 1961), Antar bojující (K. Cvejn editor;

                         památce doc. MUDr. Václava Čedíka-Antara : Výbor z jeho literární tvorby;

                         SZdN, 1963),  Abeceda dialektického materialismu, 1945;

                         Neurosa jako nedořešený konflikt, 1941; kapitoly in: Repetitorium všeobecné

                         psychiatrie s psychologickým úvodem, 1953 (knižně 1955); Psychiatrie a

                         psychologie, 1953 (2. přepracované vyd. 1955); Psychiatrie a psychologie pro

                         zdravotnické školy, 1953; Schizofrenie dementia praecox + Somatogenie in:

                         Speciální psychiatrie, 1956;

                          /*Benešov/