*13. 2. 1953 Jan Sovák

– akademický malíř, žijící od roku 1982 nejprve ve Švýcarsku a od

                          roku 1983 v Kanadě (provincie Alberta).

            V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům       

            výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední

            uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni. Kvůli lásce ke koním 

            vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské v Brně.

                         Coby adolescentní člen jezdeckého oddílu snil později spíš o kariéře žokeje než

                         výtvarníka. Pád z koně a úraz páteře ho ale o závodní dráhu připravil.

                         Ve Výzkumném ústavu pro chov koní ve Slatiňanech, kde byl zaměstnaný, pak

                         dráždil šéfy tím, že v pracovní době koně spíš kreslil, než zkoumal. Když pak

                         jednou ještě navíc přednesl kritický referát o zdejších chovatelských

                         praktikách, dostal výpověď.

                         Živil se jako plavčík v podolském bazénu a také jako kreslíř. Ale protože neměl

                         povolení odborné výtvarné komise, musel to dělat načerno − například pro

                         pražskou zoologickou zahradu, ale vyšvihl prý i pár líbajících se

                         krasnoarmějců a další ideologické zhůvěřilosti.

            Do bazénu jednou přišla mladá žena ve zlatých plavkách. Byla to               

            reprezentantka v krasobruselní Daniela Jeriová, která se později stala jeho

            ženou. Oba se rozhodli, že z normalizačního Československa uprchnou.

            Marně žádal o přijetí do Svazu umělců. Jenže jako plavčík byl bez šance získat

            výjezdní doložku. Na kreslíře bez umělecké licence se však usmálo štěstí a

            Sovák našel místo v propagačním oddělení ministerstva zemědělství.

            Zanedlouho dostal povolení vyjet na tři dny na Západ, cestu se ženou

            zdůvodnili jako svatební. V roce 1982 odletěli do Curychu.

            V roce 1982 emigroval s manželkou krasobruslařkou Danielou Jeriovou

            nejprve do Švýcarska kde rok pobyli v uprchlickém centru, emigrant z Prahy  

            se snažil prodávat na ulici své obrázky. "Kachničky nebo kočičky. Strašně 

            jsem se styděl, nemám na to náturu," vypráví Jan Sovák.

            Potom jeho žena dostala nabídku z Kanady, aby pro připravovaný filmový 

            muzikál trénovala dívku, jež tam měla bruslit. Novomanželé se tedy přemístili

            do Calgary ležící v Sovákově vysněné provincii Alberta poblíž světoznámých

            nalezišť fosilií. Tam kreslil pro muzikál návrhy kulis a kostýmů. Produkční

            firma ovšem po půlroce zkrachovala a nevyplatila jim ani dolar. Nedostali ani

            státní podporu, protože neměli status uprchlíků, a tak přibližně rok třeli bídu

            s nouzí v útulku Armády spásy. "Vedle burácely motorky z pobočky Hells

            Angels, která tam sídlila, a pod okny nám hrály do tří do rána hokej děti ze

            sousedního útulku pro indiány," líčí Sovák.

            Nakonec získal místo výtvarníka ve firmě, která připravovala výstavy pro

            přírodovědná muzea. Její šéf mu po čase řekl: Zaměříme se na dinosaury.

            Dostali totiž zakázku na výrobu dinosaurů pro prehistorický park v calgarské

            ZOO.

            V Čechách byl vodák – na kánoi sjel Lužnici, Vltavu, Sázavu… V Kanadě se

            věnuje jízdě na koni.

                          Od mládí se zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem

                          především akademický výtvarník Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování 

                          dinosaurů se mu splnil po emigraci do provincie Alberta v Kanadě.

                          Malíř se proslavil stovkami rekonstrukcí ravěkého života (často

                          s dinosauřími náměty), které vytváří pod vedením vědců, jako například

                          kanadského paleontologa Philipa J. Currieho.

                          Spolupracuje také s českým paleontologem Bořivojem Zárubou.

                          Jeho dílo zahrnuje více než 300 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Jeho

                          ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery

                          Channel Worldwide a spolupracuje též s National Geographic.

                          Mimo jiné ilustroval Crichtonův vědeckofantastický román Jurský park, který

                           dal podnět k filmovému zpracování. S Donem Lessemem, vědeckým

                           poradcem režiséra tohoto filmu  Stevena Spielberga, pak vydal řadu knih.

V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů (či paleo-umělců), jak se v anglosaských zemích označují kreslíři tematiky pravěku.

Jeho díla jsou ozdobou významných muzeí v Evropě, Asii i Americe. Mezi nejznámější a nejzajímavější patří rozsáhlá paleontologická expozice v pražském Národním muzeu.

Ilustroval téměř tři sta knih, vytvořil několik televizních a filmových dokumentů. Původně užíval klasické výtvarné techniky, které v poslední době obohacuje počítačovými efekty, a tak dosahuje mimořádné působivosti výsledného díla.

Čeští čtenáři znají ilustrace Jana Sováka z publikací Velcí dinosauři (příběh evoluce gigantů; Z. Špinar, Philip J. Currie; ilustroval Jan Sovák; z angličtiny přeložil Jiří Bumbálek; Praha : Aventinum, 1994, 1998, 1999, 2000); Svět pravěku (autor Bořivoj Záruba, 2001) a Ztracená moře uprostřed Evropy (2003), Příběh života (Slovart, 2018) a Atlas fauny České republiky (Academia, 2018)

                           Ilustruje dobrodružné knihy pro nakladatelství Toužimský a Moravec -  

                           Kapitán Rozmysl - Arundelská kronika (autor Kenneth Lewis Roberts;

                           Toužimský & Moravec, 1993), Útěk z Onondagy (indiánské dobrodružství,

                           autor Jaroslav Moravec; Toužimský a Moravec, 1994), Odvedu tě k Siouxům

                           (Příběh z dob, kdy ještě prérie Západu patřily indiánům, Otto Janka;

                           Toužimský a Moravec, 1995); Indiánskou stezkou (autor Vladimír Hulpach,

                           ilustrace J. Sovák  a J. Petráček; Aventinum, 1997)

                           Je autorem trojdílného románu Expedice badatele Věnceslava Brábka o               

                           paralelním světě, jejž si za filmovou předlohu vybral Hollywood - Expedice

                           badatele Věnceslava Brábka do Svrchní Křídy pod Černými lesy

                           (1. vydání, Slovart, 2019), Expedice badatele Věnceslava Brábka do temných

                           hlubin silurských moří (1. vydání, Slovart, 2021), Expedice badatele 

                           Věnceslava Brábka do devonských krajin s prvními pralesy (1. vydání 

                           Slovart, 2023); Pro děti a mládež napsal dobrodružnou knihu Mít křídla

                           nestačí. Jak jsme učili divoké kachny létat (1. vydání, Slovart, 2019).

Ilustroval prózy emigranta Milana Hofmanna zvaného Bowery Cesta přes Inferno (Rodokaps 19/1995 –105),  a jeho povídku Tramp z Chikaga.

Dále kovbojku Jack Slade - Fiesta smrti (Rodokaps 22/94 - 82)

Mimo jiné se věnuje také komponování filmové hudby, animaci a psaní knih. Kniha Jana Sováka, román Andělé se nepůjčují, je intimní, lehce surrealistickou výpovědí o velké lásce, které osud vyměřil bolestně krátkou dobu.

                           Dne 17. 11. 2019 mu bylo uděleno čestné občanství města Tábora.

                           /*Tábor/