*13. 4. 1923 Mgr. Svatopluk Schützner – Veverka

– kněz a knihovník; woodcrafter - člen

                         kmene Wahpeton a Kmene pražských woodcrafterů (Praha);

                         studoval arcibiskupský seminář v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1946. 

                         poté působil jako římskokatolický kněz v pražské arcidiecézi.

                         V lednu 1949 odešel ilegálně do Bavorska. V létě 1950 se po dohodě

                         s P. Antonínem Heidlerem tajně vrátil do Československa. Podle jeho

                         vysvětlení z roku 2002 chtěl údajně pouze zjistit, jaká je náboženská situace

                         v zemi. Na podzim 1950 se mu podařilo za dramatických okolností (jeden

                         z převaděčů byl zastřelen) dostat se za hranice.

                         Vystudoval teologii na univerzitě ve Štrasburku a na volné noze

                         spolupracoval se stanicí Radio Free Europe Svobodná Evropa).

                         Na pozvání arcidiecéze New Orleans v roce 1954 ojel do USA. Sedm let sloužil

                         ve farnostech v Louisianě, prožil krizi kněžství a v roce 1961 požádal

                         o laicizaci tj. o propuštění ze svých kněžských slibů.

                         Na základě postgraduálního studia získal v roce 1963 na Louisianské státní

                         univerzitě magisterský titul v oboru Knihovnictví, poté odešel do

                         Washingtonu, kde v roce 1964 získal místo v Library of Congress (Kongresové

                         knihovně).

                         V roce 1966 získal církevní povolení oženit se s Miladou, jednou ze

                         Spolupracovnic v katolickém podzemí v Československo. V roce 1966 se oženil

                         s Miladou, která po útěku z Československa strávila 12 let v Evropě jako

                         sociální pracovnice.

                         V knihovně pracoval jako katalogizátor, věnoval se vzácným knihám a stal se

                         nejpřednějším znalcem středověkých latinských a řeckých rukopisů.

                         V knihovně si ho pamatují jako někoho, kdo dokázal určit zdánlivě

                         nesrozumitelný text.

                         Je autorem dvou svazků Kongresové knihovny, které podrobně popisují

                         soubor textů ze středověku, které knihovna delší dobu vlastnila, ale nebyly

                         katalogizovány, a proto byly do značné míry neznámé.

                         V roce 2003 odešel do důchodu a zahájil práci na autobiografii.

                         Kromě znalosti latiny a klasické řečtiny hovořil plynně šesti evropskými

                         jazyky a v několika dalších jazycích, včetně hebrejštiny, dokázal číst.

                         V důchodu byl velkorysý k těm v nouzi. Vzpomínková bohoslužba se bude

                         konat na jaře v katolickém kostele sv. Josefa ve Washingtonu, DC.

                         /*Bratislava/