*25. 5. 1953 Pavel Havlík – Luis

– hudební skladatel, textař, kytarista, rozhlasový

                          publicista a hudební pedagog, učitel hry na kytaru, organizátor a guru

                          mnoha kapel, nejvíce folkových a bluesových - m.j. Krakatit (1977), Jarret,

                          Pohromadě na přehradě...),

                          Pracoval především na severu Čech, působil v Českém rozhlase, kde                 

                          připravoval hudební pořady (Zvukový portýr s M. Ošancem).

                          V Liberci v Experimentálním studiu, které bylo jeho nápadem, který

                          realizoval a dlouhá léta vedl (nejprve v Barvířské ul. a později v PKO - Park

                          kultury a oddechu v Lidových Sadech v Liberci) se střídali umělci a mladé

                          kapely vskutku nemainstreamové.

                          Autor českých textů renomovaných světových písničkářů (např. Boba Dylan,

                          Simon a Garfunkel, Peter Paul and Mary, Beatles, J. Mitchel, J. Denver a

                          dalších).

            Zakladatel skupiny Atropa bella dona v Lovosicích a po svém přestupu do

            Liberce v 80. letech založil dnes legendární skupinu „...a hosté“, ve které

            působil s Miroslavem Ošancem, Ivou Sekotovou, Janem Nikendeyem, Naďou

            Machovou a Petrem Kuschmitzem.

                          Aranžoval, psal skladby, či jinak spolupracoval se skupinami Jarret, Jen tak a

                          Pohromadě na přehradě, Těla.

                          Je spoluautorem hudby k divadelní hře Naivního divadla v Liberci Vánoce

                          s Kulišákem.

                          Společně s Frederikem Velínským (synem písničkáře Kapitána Kida) vydal

                          hudební publikace 1419 kytarových akordů a Je to brnkačka.

                          Ve svém nakladatelství Deneb vydal v roce 1992 knihu o Robertu Křesťanovi

                          Napsal jsem jméno svý na zdi (prolog Jiří Černý).

                          Několik let statečně pečoval o svou těžce postiženou dceru Kateřinu.

                          Od roku 2015 žil až do konce života v milovaném podještědském městě

                          Osečná, kde vyrůstal.

                          /*Lovosice/