† 3. 6. 1977 MUDr. Emil Vogl – Wučiček

– woodcrafter; lékař, muzikolog a loutnista.

                         Náčelník kmene Neue Pfadfinder.

                         Narodil se v pražské židovské rodině. Roku 1926 vystudoval a promoval

                         na Lékařské fakultě Německé Karlovy univerzity. Po čtyři roky byl prvním

                         asistentem prof. Biedla.

                         Oženil se s lékařkou a woodcrafterkou Hildegardou Hellerovou a spolu si

                         otevřeli soukromou ordinaci v Praze, kterou provozovali až do roku 1939.

                         Když jim jako židům byla po okupaci znemožněna lékařská praxe, živil se

                         E. Vogl různou fyzickou prací. Přesto tajně léčil bezplatně židovské pacienty.

                         Od studentských let byl činný v hnutí lesní moudrosti a to v kmeni Neue

                         Pfadfinder, kde dostal junácké jméno Wučiček. 

                         Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                         k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                         dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                         Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

                         zodpovědný za zdravotnictví byl E. Vogl zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

                         1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20.- 21. 10. 1928 ve Studentském    

                         domově v Praze II – Na Slupi. 

                         Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost

                         lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.

                         Úspěšné působení kmene Neue Pfadfinder bylo přerušeno ideovými spory,

                         vyvolanými slovenskými ortodoxními woodcraftery, kteří docílili, že kmen

                         vedený MUDr. E. Voglem byl vyloučen z Ligy. Nepočetná LLM tak ztratila asi

                         100 členů. Kmen „Nových stopařů" se přiklonil k pražskému směru lesní

                         moudrosti. Jedním z jejich posledních táborů byl v roce 1930 na Samechovské

                         louce, koupené vedením tehdejší Ligy.

                         Jaký byl další osud tohoto kmene, není známo. Většina židovských členů buď

                         zahynula v koncentračních táborech, nebo emigrovala po pádu ČSR do

                         zahraničí.

                         Dne 31. 10. 1941 byl E. Vogl s manželkou a její matkou vyvezen do lodžského

                         ghetta. Ihned po příjezdu byl určen jako lékař v tzv. „cikánském táboře". Jeho

                         obyvateli nebyli ovšem cikáni, nýbrž židovští vědci s rodinami z celé Evropy.

                         V primitivních ubytovacích podmínkách se rozmohl skvrnitý tyf

                         a vězňové hromadně umírali. Zemřel hlavní lékař a onemocněl i MUDr.

                         E. Vogl. Když už se zdálo, že v táboře nikdo nežije a baráky měly být spáleny,

                         začali dva lékaři z Prahy hledat Wučička. Nalezli ho umírajícího a podařilo se

                         ho tajně převézt pod cizím jménem do infekční nemocnice ghetta v Lodži.

                         Teprve když se zapomnělo na „cikánský tábor" mohl Wučiček užívat své

                         jméno. Když bylo v roce 1942 likvidováno lodžské ghetto a vězni byli

                         převáženi do vyhlazovacího tábora v Chelmnu, podařilo se 3x Dr. E. Vogla

                         vyjmout z transportu smrti. Pomohla tomuto, že v koncentračním táboře

                         pro nezletilé v Lodži vypukla tyfová epidemie. Hledali lékaře, který prodělal

                         tyfus a byl proti němu imunní. Úřady vyhlásily karanténu a úkolem

                         dr. E. Vogla bylo vyhledávat v táboře nemocné tyfem a posílat je do

                         nemocnice v lodžském ghettu. Předtím zemřelo několik set mladých vězňů

                         bez lékařské pomoci. Během čtyř měsíců zásluhou MUDr. E. Vogla epidemie

                         skončila. Podařilo se mu přesvědčit vedení tábora, že bez mléčné polévky pro

                         vězně nelze epidemii zvládnout. Krátce na to všechny děti dostávaly k snídani

                         nebo večeři mléčnou polévku. Do té doby nedostávaly mléko ani nejmenší

                         dvouleté děti. Tímto zásahem zachránil MUDr. E. Vogl život stovkám dětí.  

                         Blížící se konec války zastihl Wučička v osvětimském táboře, kde pracoval

                         jako sanitář. Na počátku října 1944 byl evakuován do Jelení Hory, tam

                         pracoval jako dělník. Když vypukla tyfová epidemie v koncentračním táboře

                         v Teplicích a zemřel tamější lékař, přihlásil se MUDr. E. Vogl, aby mohl léčit

                         nemocné.

                         Těsně před skončením války prodělal transport smrti. I zde se podařilo

                         zachránit vyčerpaného doktora před zastřelením, jako se stalo i jiným

                         vězňům na konci svých sil. 

                         Konec války jej zastihl v táboře v Gluszycích. Krátký čas byl zmocněn Rudou

                         armádou ke správě civilních záležitosti Němců v obci Kamionki.

                         Když se po skončení války MUDr. Vogl vrátil do Prahy, zjistil, že v březnu 1945

                         zahynula jeho žena, že nežije jeho matka ani 36 členů nejbližší rodiny. Byl

                         nemocný - srdce, tuberkulóza - následky na tyfové onemocnění. Léčil se

                         v podolském sanatoriu.

                         M. Vavrda na něj upozornil P. Pittra a ten ihned vyhledal Wučička

                         a přesvědčil nemocného lékaře, aby se ujal léčení dětí z koncentračních

                         táborů. To již byla P. Pitrem rozběhnuta akce na záchranu těchto dětí

                         v zámcích na Benešovsku – v Olešovicích, Štiříně a Kamenici. A tak MUDr.

                         E. Vogl, místo, aby se léčil, případně sháněl svůj rozkradený majetek, dal se

                         do služby, která byla zapotřebí. V bývalé vile barona Scherenia naproti zámku

                         Olešovice vybudoval Lékařský dům, který sloužil především jako karanténa

                         pro přicházející děti z koncentračních táborů. MUDr. E. Vogl, 4 měsíce

                         pracoval v Lékařském domě zcela zdarma. Jeho rukama prošlo celkem 810

                         dětí židovských, německých a jiných národností. Ordinace Lékařského domu

                         sloužila i místním občanům a také vojákům Rudé armády.

                         Liga československých woodcrafterů oznámila obnovení své činnosti

                          22. 5. 1945 (Přípravným vedením byli pověřeni: J. Wolf – předseda, Z. Pouba

                          – jednatel) a 21. 8. 1945 předala Ředitelství národní bezpečnosti přehled

                          o činnosti Ligy do jejího rozpuštění. Řádná volná hromada a sněm proběhly

                          30. 9. 1945 v Praze ve Štefánikově domě. Účastnilo se 42 členů. Předváleční

                          členové, už oproštěni od ideových sporů z let 1932 - 1936 zvolili nové

                          náčelnictvo.

                          Obnovení činnosti bylo povoleno Ministerstvem vnitra 18. 6. 1946.

                          Ve dnech 1. - 3. 11. 1946 se konala valná hromada a sněm za účasti

                          44 členů. Činnost odstupujícího náčelnictva byla kladně hodnocena.

                          Ve dnech 22. - 23. 3. 1947 se konala valná hromada a sněm za účasti 30

                          členů. MUDr. V. Valovič a J. Novák požádali o uvolnění z funkcí v náčelnictvu,

                          s ohledem na pracovní a studijní povinnosti. Sněm poděkoval MUDr.

                          V. Valovičovi za odvedenou práci při obnovení činnosti a udělil mu čestnou

                          hodnost starosta Ligy československých woodcrafterů.

                          Sněm poděkoval J. Novákovi a vyslovil zvláštní uznání a dík za vedení

                          širokého rozsahu ligových záležitostí, agendy nejen vlastní, ale i jiných

                          funkcionářů. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo, v němž MUDr. E. Vogl působil

                          jako jednatel.                 

                          Na pokyn Ústředního akčního výboru Národní fronty byla svolána na

                          11. 3. 1948 porada zástupců kmenů a při Lize čs. woodcrafterů byl vytvořen

                          akční výbor, v němž MUDr. E. Vogl již nepůsobil.

                          (Pozn. Poměr „socializujících“ členů Ligy k ostatním byl 4:3, což jasně

                          ukazovalo další směrování. J. Novák byl potřebný jako tehdejší zkušený

                          jednatel Ligy, L. Pecha byl zástupcem moravských kmenů, J. Pacl slovenských

                          kmenů).

                          V roce 1947 se vrátil ke svému původnímu povolání. V létě 1948 znovu oženil

                          a zařídil si soukromou ordinaci v Truhlářské ulici v Praze 1.

                          Po komunisty vynuceném zrušení soukromé praxe pracoval na zdravotních

                          střediscích ve Vysočanech a později v Hybernské ul.

                          Jako invalida odešel do důchodu v roce 1969 a mohl se plněji věnovat svým

                          zálibám. Miloval hudbu, sám hrál na starou loutnu a stal se váženým

                          odborníkem loutnové hudby. Objevil některé staré skladby, které hrála na

                          cemballo paní prof. Zuzana Růžičková. Věnoval se také řezbářství, vyřezal

                          několik pozoruhodných divošských masek, maloval krajinářské motivy kol

                          Samechova a hlavně stále léčil místní chataře a obyvatele čtyř obcí kolem,

                          samozřejmě bez honoráře. Podlomené zdraví mu zkomplikovalo poslední

                          léta života, jeho urna je uložena na židovském strašnickém hřbitově.

                         /†Praha/