† 5. 3. 1998 prof. Karel Langer – Juraj

– výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920

                         vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský,

                         který si tehdy říkal Lumír Hradecký.

                         Kmen Inků z Hradce Králové později vedl se svým přítelem J. Bílkem jako

                         kmen LLM a LPVP-ML. Již od roku 1922 se také znal s M. Seifertem, se kterým

                         hradečtí junáci tábořili u srubu Walden pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách

                         na Slovensku.

                         V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou

                         rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu

                         přírodou.

                         Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával

                         Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se

                         byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach

                         plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925)

                         v překladu M. Seiferta.

                         Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                         k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                         dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                         Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

                         zodpovědný za orlí pera byl K. Langer zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

                         1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20. - 21. 10. 1928 ve Studentském

                         domově v Praze II – Na Slupi. 

                         Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy

                         Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.              Po spojení s LLM a přejmenování na LČSW působil dále v náčelnictvu.

                         V letech 1928 – 1930 byl ligovým ohnivcem.

                         předseda Ústřední rady orlích per (ÚROP) v letech1928 - 1931

                         Po svatbě se stáhl z činnosti v LČSW (1930). Stál u zrodu Družstva Walden

                         (1932) se kterým spolupracoval po celou dobu existence.

                         V roce 1923 dokončil středoškolská studia v Hradci Králové; učitel - v Novém

                         Hrozenkově (1923 - 1925), v Opavě a ve Fryštáku – Karviná II (1925 - 1926),

                         v Jičíně v Čechách (1926 - 1928); studium na Vysoké škole umělecko-

                         průmyslové v Praze (1928 - 1932), profesorem kreslení na středních školách

                         v Bratislavě (1932 - 1939) a na dívčím reálném gymnasiu a učitelském ústavu

                         v Hradci Králové (1939 - 1940) a na Škole uměleckých řemesel v Brně (1940 -

                        1943);

           Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma

           i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). Je autorem odborných

           článků a studií (např. Atlas lidových staveb). Kulturně historická a

           etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií

           tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým

           dokumentaristům lidové kultury.

           V roce 1932 spolu s Antonínem Strnadelem provedení první expozice

                         Okresního muzea ve Vsetíně, v roce 1936 spolupráce na Salašnické výstavě

                         v Novém Hrozenkově, v roce 1942 zavedení výroby dřevěných hraček

           v Novém Hrozenkově, a Valašské Bystřici, v letech 1944 - 1945 referent pro

                         lidovou a umělecko-řemeslnou výrobu v oblasti Obchodní a živnostenské

                         komory v Hradci Králové, založení a vedení vývojového oddělení Ústředí  

                         lidové a umělecké výroby v Brně, v letech 1964 - 1972 spolupráce na výstavbě

           Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, spolupráce při 

           budování Památníku národního umělce Antonína Strnadela v Novém 

           Hrozenkově, v roce 1980 organizoval výstavu „Nový Hrozenkov od minulosti

           k dnešku“; v roce 1981 výstava „Lidová kultura v dokumentárních kresbách

           Karla Langra“ v Karlovském muzeu ve Velkých Karlovicích;

           výtvarné práce v oboru národopisu - kresebná dokumentace lidové kultury

           jižního Valašska uložená v Národopisném muzeu v Praze (1929), kresebná

           dokumentace pro Okresní muzeum ve Vsetíně (1929 - 1933), kresebná

           dokumentace horního Vsetínska pro národopisné muzeum v Brně (1956 -

           1958), kresebná dokumentace hanácké kultury pro národopisné muzeum

           v Brně (1959 - 1960), kresebná dokumentace lidového nábytku a hraček

           Hané pro Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1972 - 1975),

                        O hnutí woodcraft se zajímal až do smrti – publicista Wampum 3-97;

                        publikace Lidová kultura v dokumentárních kresbách Karla Langra

                        (1981); Nový Hrozenkov se stal jeho druhým domovem a kam vždy dojížděl

                        na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil v

                        knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov (1992);