* 1. 6. 1908 JUDr. Fortunát Toman – Rychlý jelen – pseudonym (jméno dědečka) Jan Bareš

– woodcrafter; zakladatel družiny Lišek v obci Chválenice (na jižním   

                         Plzeňsku; 1920 - 1924), později člen kmene Delawarů.

            Narodil se ve Chválenicích rok po svatbě svých rodičů. Po dědečkovi Janu 

            Barešovi zdědil umělecké sklony, po tatínkovi zodpovědnost, po obou pak

            cílevědomost a organizační schopnosti. V šestnácti letech založil v obci

            Chválenice na jižním Plzeňsku první junácký oddíl, Družinu lišek.

                         Psal básně a pohádky. Jako umělecký pseudonym si zvolil jméno svého 

                         dědečka Jana Bareše. Byl silně duchovně zaměřen a k dědictví meziválečného

                         katolického básnického proudu se také přiřazoval. Vedle dvou básnických

                         sbírek (První květy, Na dětských strunách) zanechal nezanedbatelnou

                         rukopisnou pozůstalost, mj. baladickou pohádku o slepé Marušce, obdařené

                         darem čistého srdce a vidoucího ducha.

                         Během roku 1930 publikoval pod pseudonymem Jan Bareš v dětské příloze

                         deníku Národní politika několik hádanek zvaných Ráček.

                         Absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity včetně doktorátu.

                         Jeho nadějnou profesní dráhu však zlomila padesátá léta. Režiséři procesů

                         padesátých let využili jeho duchovní zaměření a přiřadili básníka ke spiknutí

                         katolických intelektuálů. Byl zatčen, odsouzen a vězněn.

                         Po návratu následovala zaměstnání v zemědělství a osamělé živoření

                         v důchodu.

                         Osamělý však rozhodně nebyl. Spolu se svým kamarádem M. Němcem

                         ve volných chvílích pracoval s několika generacemi chválenické mládeže.

                         Až do své smrti byl věrný svým junáckým myšlenkám.

                         V roce 1967 byl spoluzakladatelem Vlastivědného spolku pro Chválenice

                         a okolí.

                         Spolu s M. Němcem byl i oporou faráře Josefa Mudrocha při péči o kostel

                         sv. Martina a o farnost.

                         Bohužel, veškerá jeho pozůstalost byla zřejmě po jeho úmrtí likvidována