*12. 7. 1817 Henry David Thoreau
– americký filosof, jeden z hlavních představitelů
transcendentalismu, dále esejista, moralista, prozaik a básník.
Narodil se jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho
sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr
John. V letech 1828 - 1833 navštěvoval concordskou akademii (Concord
Academy) a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval
angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a
nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině,
italštině a španělštině. Zejména znalosti jazyků se ukázaly být velmi užitečné
– díky nim mohl číst díla klasiků v originále a v některých jeho knihách se
objevují například přímé citace v řečtině. Studia na Harvardu ukončil v roce
1837.
Po návratu z Harvardu přijal místo učitele na concordské Center School,
ale pracovní poměr netrval dlouho. Po dvou týdnech přišel na hospitaci jeden
z členů školní komise a mladému učiteli vytkl, že ve svých hodinách málo
používá rákosku. Thoreau tedy náhodně vybral několik žáků, těm
demonstrativně napráskal a ještě ten den dal výpověď. To ho v rodném městě
nepostavilo do dobrého světla, stejně jako když se někdy v této době rozhodl
změnit své původní jméno David Henry na Henry David. Většina jeho
spoluobčanů totiž měla zato, že jméno dané při křtu, tedy od Boha, by člověk
neměl měnit.
V dalších letech se Thoreau podílel na činnosti rodinné továrny na výrobu
tužek, živil se jako zeměměřič, se svým bratrem Johnem provozoval
soukromou školu a pracoval jako zahradník a údržbář v domě svého přítele
a mentora Ralpha Waldo Emersona.
V roce 1839 vyrazili bratři Thoreauovi na dvoutýdenní cestu lodí, kterou
Henry později shrnul do jednoho týdne v knize Týden na řekách Concord
a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack Rivers, 1849). O tři
roky později John Thoreau (ml.) umírá na tetanus, což Henry velice těžce
nese, ale zároveň v něm tato událost probudí kreativitu a přijímá Emersonův
návrh, aby napsal recenzi na přírodopisné zprávy o fauně a flóře
Massachusetts.
Vzniká tak jeho první esej s přírodní tematikou „Přírodopis státu
Massachusetts" (Natural History of Massachusetts) publikovaný v časopise
the Dial.
V březnu 1845 začal žít samotářský život. Počal si stavět chatku na pozemku
vlastněném jeho dlouholetým přítelem Ralphem Waldo Emersonem. Do
chatky, která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu, se Thoreau
symbolicky nastěhoval 4. 7. 1845 na americký Den nezávislosti. Od tohoto
data se počítají dva roky a dva měsíce nezávislého života, které Thoreau
strávil u rybníku Walden, nedaleko svých přátel a rodiny v Concordu. Toto
životní období později Thoreau popsal v díle Walden (1854).
Během svého pobytu u Waldenu (přesněji v červenci 1846) byl při jedné ze
svých cest do města zatčen a vsazen do vězení pro daňový dluh. Thoreau totiž
vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vedl podle něj bezdůvodnou
válku s Mexikem a toleroval otrokářství, a neplatil proto tzv. daň z hlavy. Daň
za něj sice kdosi zaplatil – pravděpodobně jeho teta Maria Thoreauová –,
takže ve vězení strávil pouze jednu noc. Jeho čin tehdy nevzbudil žádný větší
společenský ohlas, ale na jeho základě sepsal Thoreau významnou esej „Odpor
vůči vládě" (Resistance to Civil Government), jenž teprve po jeho smrti získala
název Občanská neposlušnost (Civil Disobedience). Tato esej později
významně ovlivnila bojovníky za lidská práva, jako byli např. Mahátma
Gándhí nebo Martin Luther King.
Střídavě si vydělával na živobytí jako učitel, zemědělec nebo jako pracovník
v továrně na tužky, jež patřila jeho rodině. Vynalezl rovněž stroj na
zjednodušení výroby, a podařilo se mu tak snížit výrobní náklady.
Thoreau nepatřil k vášnivým cestovatelům. Nejraději trávil čas v lesích kolem
svého rodného města a cestoval ve svém nitru. Přesto podnikl několik
zajímavých výprav, např. k mysu Tresky (Cape Cod), do White Mountains ve
státě New Hampshire a do oblasti kolem hory Katahdin v Maine.
Snažil se obrodit osobnost návratem k přírodě. V osamoceném životě v lese
viděl prostředek spásy před dehumanizačním působením civilizace. Byl
velkým znalcem přírody, ale její znalost ve smyslu znalosti jejích jevů
nepovažoval za podstatnou. Důležité pro něho bylo proniknout, vcítit se do
ducha přírody a žít
s ní v souladu. Kniha Walden přitom o něm vzbudila nesprávný dojem jako
o poustevníkovi odmítajícím lidskou společnost a civilizaci. Pravda je, že do
lesů neodešel, aby se stranil společnosti a lidí. Chtěl být blíže k přírodě. Jeho
postoj k civilizaci je složitý. Zásadně ji neodmítal, a zejména ne kulturu (sám
byl velmi vzdělaný a miloval klasická díla antiky, Číny, Anglie atp.) Viděl,
že civilizace připravuje člověka o mnoho, a to o důležitější hodnoty, než které
dává, a že sama je namnoze zneužívána proti lidem, a ti ji zneužívají na úkor
opravdových hodnot ke zbytečnostem a rozmařilosti.
Dílo – 1. Vybrané eseje (s datem vydání): Aulus Persius Flaccus (1840), Služba
(The Service, 1840), Výprava na horu Wachusett (A Walk to Wachusett, 1842),
Zimní procházka (A Winter Walk, 1843), Ráj znovu (ne)nabytý (Paradise
[To Be] Regained, 1843), Občanská neposlušnost (původně: Vzdor vůči státní
vládě – Resistance to Civil Government, 1849), Chůze (Walking, 1862), Yankee
v Kanadě (Yankee in Canada, 1853), Otroctví v Massachusetts (Slavery
in Massachusetts, 1853), Život bez zásad (Life Without Principle, 1863),
Podzimní barvy (Autumnal Tints, 1862), Obhajoba kapitána Johna Browna
(A Plea for Captain John Brown, 1860), Mučednictví Johna Browna
(Martyrdom of John Brown; jiný název: Po smrti Johna Browna – After the
Death of John Brown, 1860), Poslední dny Johna Browna (The Last Days
of John Brown, 1860), Sukcese lesních stromů (The Succession of Forest Trees,
1860), Divoká jablka (Wild Apples, 1862);
2. První knižní vydání esejů: Excursions (Boston: Ticknor and Fields, 1863)
A Yankee in Canada, with Anti-Slavery and Reform Papers (Boston: Ticknor
and Fields, 1866)
3. Knihy a) vydané za Thoreauova života: Týden na řekách Concord
a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack Rivers, Boston: James
Munroe and Company, 1849), Walden aneb Život v lesích (Walden or Life
In the Woods, Boston: Ticknor and Fields, 1854)
b) posmrtně vydané: Mainské lesy (The Maine Woods, Boston: Ticknor and
Fields, 1864), Mys Tresky (Cape Cod, Boston: Ticknor and Fields, 1865)
4. Deníky Journal I-XIV (Boston: Houghton Mifflin Co., 1906)
České překlady
Walden čili Život v lesích. Praha : Jan Laichter, 1902. Překlad Zdeněk Franta.
Walden či Život v lesích. Praha : Knihovna Walden, 1924. Překlad Miloš Seifert
Toulky přírodou a pohledy do společnosti. Praha : Jan Laichter, 1925. Překlad:
Zdeněk Franta, Čeněk Kočí.
Přátelství. Praha: Sfinx – B. Janda, 1927. Překlad Emanuel Lešehrad.
(Ve stejném svazku se nachází eseje R. W. Emersona "Kultura" a "Sebedůvěra".
"Přátelství" je esej, který Thoreau zařadil do své první knihy Týden na řekách
Concord a Merrimack.)
Walden či Život v lesích. Praha: J. Otto, společnost s r.o., 1933. Překlad Miloš
Seifert
Walden čili Život v lesích. Praha : Jan Laichter, 1949. Překlad Zdeněk Franta.
Ilustrace Rudolf Růžička.
"Walden čili Život v lesích". In Chvála věcí. Praha : Albatros, 1980. Překlad
Vladimír Smetáček. (Jde o krátký úryvek z první kapitoly knihy Walden čili
Život v lesích.)
"Šarlatový dub". In Věčná příroda. Praha : Albatros, 1984. Překlad Vladimír
Smetáček. (Jde o část Thoreauova eseje "Podzimní barvy".)
Walden aneb Život v lesích. Praha: Odeon, 1991. Překlad Josef Schwarz.
ISBN 80-207-0278-4[p 1][5]
Občanská neposlušnost a jiné eseje. Poprad: Christiania, 1994. Překlad
Vladimír Paulíny. ISBN 80-967301-0-X
Občanská neposlušnost. Brno : Zvláštní vydání, 1995. Upravený překlad
Zdeňka Franty. ISBN 80-85436-22-1
Chůze. Brno: Zvláštní vydání, 1995. Upravený překlad Zdeňka Franty.
ISBN 80-85436-36-1
Walden aneb Život v lesích. Praha : Paseka, 2006. Překlad Josef Schwarz.
ISBN 80-7185-671-1
Toulky přírodou. Praha: Paseka, 2010. Překlad Jan Hokeš.
ISBN 978-80-7432-038-5
Chůze. Praha: Dokořán, 2010. Překlad Jaroslava Kočová. Ilustrace: Lucie
Straková. ISBN 978-80-7363-317-2
Esence života: výběr z poezie. Praha: Obec širšího společenství českých
unitářů, 2012. Překlad Lenka Štěpáníková. ISBN 978-80-904909-1-8
Mainské lesy. Praha: Paseka, 2012. Překlad Jan Hokeš.
ISBN 978-80-7432-195-5
Občanská neposlušnost a jiné eseje. Praha: Nakladatelství Paseka, 2014.
Překlad Jan Hokeš. ISBN 978-80-7432-340-9
Občanská neposlušnost a jiné texty o svobodě a nesvobodě. Olomouc: Broken
Books, 2014. Překlad Jaroslava Kočová. ISBN 978-80-905309-2-8.