*16. 6. 1955 Ing. Jiří Macek – Mlok – Černá ryba – Čiksika – (T. O. Paběrky, Praha)
–
vystudoval VŠTU a pracuje dnes ve společnosti Telefonika O2.
woodcrafter; V dětství vstoupil do kmene Neskenon (říjen 1971) jako
bojovník clanu Bílého Jestřába, pod přezdívkou Mlok. V roce 1972 byl
vysvěcen I. Makáskem na wagameda s lesním jménem Čiksika, o rok později
se stal třetím šamanem Neskenonu. Myšlenka táboření v týpí mu učarovala
natolik, že se stal průkopníkem zimního táboření v týpí u nás. Dnes běžná
záležitost, ale koncem roku 1972 šlo o opravdový unikát.
člen 68. základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny;
V letech 1976 - 1979 byl 4. náčelníkem Neskenonu a šířil myšlenky
woodcraftu v kmeni i mimo něj. V roce 1978 na jeho popud zakládá Dušan
Ziegler kmen Huroni, o tři roky později se sám stává členem nového kmene
Alcatraz a zde vysvěcuje prvního šamana mimo Neskenon – Lelašikaha.
Spolu s Lelašikahem potkají na zimním táboře moravské Stopaře a jejich
působením zakládá Soewah v roce 1982 kmen Cherokee.
Počet kmenů se stejnou či podobnou ideou se rozšířil a Čiksika rozšiřuje
původní Hiawathovu myšlenku Midewiwinu a vytváří 11. 9. 1982 spolu
s ostatními šamany a náčelníky Společenství kmenů a ohnivců.
Po rozpadu Alcatrazu působí Čiksika krátce v nástupnickém kmeni Ishi,
v roce 1984 vstoupil do nově vzniklého dakotského kmene Sihasapa. Zde
zanechalo jeho působení výraznou stopu a kmen náčelníka Akwiaha se
brzo stal uznávanou autoritou na život prérijních indiánů.
Po revoluci v roce 1989 byl Čiksika zvolen do čela obnoveného skautského
střediska Tecumtha, ale netolerance starých činovníků zapříčinila brzký
rozpad střediska.
Pochopení a toleranci naopak nalezl 3. šaman u woodcrafterů v Lize Lesní
moudrosti, kde se zapojil do dění a zejména díky němu má dnes LLM precizně
zpracovanou Knihu Orlích per pro Malou Lóži (I. vydání 1991 – 2000 ks,
II. vydání 1992 - 1500 ks.).
Členem LLM je šaman Čiksika dodnes a i díky němu je dnes spousta ohnivců
i několik celých kmenů Midé organizována právě zde. V LLM vede Čotokvy
a čile se zajímá i o dění v Midewiwinu.
Je plodným autorem: sepsal Ohně Dlouhých Domů (samizdat 1973)
a řadu samizdatových Zápisníků Orlích per v Midewiwinu.,
Spoluautor Svitku březové kůry (I. vydání 1997, II. vydání 2003),
Autor Ohniveckého wampumu (samizdat, 1980), Česko-dakotského
a dakotsko českého slovníku (samizdat 1988) a Šamanské praxe (samizdat
1990).
překladatel (spolu s Josefem Šilhou – Tarbou z Neskenonu) knihy Reginald
a Gladys Laubinových The Indian Tipi (New York, 1971, česky 1976);
samizdatové vydání 1978, 1982 (Soewah, Zábřeh), 1986 (Vladimír Hulín –
Lelašikah z Konestogy) pod názvem Indiánské týpí (historie, stavba,
používání); tuto publikaci dle vlastních zkušeností důkladně přepracoval
a rozšířil do podoby všeobecně známé knihy Táboříme v týpí, 1990,
I. vydání, 2002 – II. rozšířené vydání, autor hudebních příruček Toulavá
country kytara, 1992 I. vydání, 1998 – II. vydání), publikace Akordy pro
kytaru, mandolínu, pětistrunné bendžo, basu a klávesové nástroje;
Doprovodná kytara (G+W, Cheb, 1. vydání 2006); Kontrabas a baskytara
v country, bluegrassu, jazzu (s Vítem Fialou +CD)
Je výborným hráčem na strunné nástroje, je konferenciérem a basistou
trampgrassové skupiny Paběrky a podílí se na vydávání různých Country
zpěvníků (I. II. a III.).
Textař – písně Dřevorubecká abeceda (s M. Čermákem), Huronská koleda
(Jesous ahathonia), Sally Green;