Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti - Eva Obůrková - Šklíba

Více než dvacet maximálně děsivých strašidel a třicet oblíbených hrůzných rejdišť, sto dobře míněných rad či smrtelně vážně míněných varování, spousta znepokojujících otázek, krví zborcené stránky, lebky, kostlivci, nestvůrné fotografie a ilustrace – to je v kostce představení nové knížky, která se původně měla věnovat roztomilým českým strašidýlkům.

Těšíte se na roztomilá strašidýlka, která na vás budou jukat z okrajů lesa? Netěšte se. Tahle knížka vás zavede mezi obludy, které se vymkly z kloubů běžných českých strašidelných historek, a hluboko do stínů, kde vám bude všelijak, jen ne dobře. Pokud se bojíte, opovažte se tuhle knížku koupit! Ve vlastním zájmu ji už nikdy neotvírejte, opatrně ji odložte zpátky do police, opusťte knihkupectví pozpátku a doufejte, že si vás sama někde nenajde.

 

 

Něco o autorce

Eva Obůrková (* 1967) reklamní textařka, novinářka, ilustrátorka a autorka řady turistických průvodců poprvé opustila vyšlapané výletní trasy a vydala se pátrat po opravdu odporných obludách do míst, kam se nevyplatí strkat nos. Tato kniha prozrazuje, jaké vlastní i cizí hnusné zkušenosti cestou nasbírala a že lokalit s nepěknou pověstí je mnohem víc, než byste si troufli tušit.

 

O knize píše:

 

…vítejte ve světě odporných oblud a ohavných míst!

Sbor duchů

V půlnočních ticho je dobách;

světýlka bloudí po hrobách,

a jejich modrá mrtvá zář

svítí v dnes pohřbeného tvář,

jenž na stráži — co druzí spí —

o vlastní křížek opřený

poslední z pohřbených zde dlí.

V zenitu stojí šedý mrak

a na něm měsíc složený

v ztrhaný mrtvý strážce zrak,

i v pootevřené huby

přeskřípené svítí zuby.

(Mácha: Máj)

 

Když už mám psát knížku o strašidlech, říkala jsem si, koho a co mám čtenářům naservírovat? Tisíckrát rozžvýkaná a donekonečna omílaná nudná hradní strašidla, pitomé čerty, opelichané vodníky, ucourané otylé rusalky, špatně svítící bludičky, olysalé draky a další nudnou havěť? Anebo vytáhnout na světlo něco, co tu opravdu ještě nebylo? Obludy a příšery z děsivých snů, ze kterých běhá mráz po zádech, jejich oblíbená rejdiště a další hnusná místa?

Samozřejmě zvítězila druhá varianta, a tak pokud se těšíte na roztomilá lesní strašidýlka a vodní víly, které na vás budou dělat juk juk za pařízkem, odložte tuhle knížku zpátky do police a ve vlastním zájmu ji už nikdy neotvírejte. 

Podobná líbezná stvoření se totiž v našich příbězích objeví jen proto, aby záhy zahynula v pařátech těch, kteří byli silnější a měli větší zuby. Představím vám pestrou smršť opravdu odporných oblud a míst – takových potvor, které se vymkly z kloubů běžných českých strašidelných povídaček, a takových lokalit, o kterých autoři jiných strašidelných knížek zpravidla nepíší. V horším případě proto, že se o nich psát bojí, v lepším proto, že o nich prostě neví. Není divu, že o nich tuší jen nemnozí, protože s výběrem jednotlivých ohavností mi pomohly spousty podivných přátel. Když jsem totiž přemýšlela, kdo se v noci vydává na divná místa, kam by nikdo normální často nechodil ani ve dne, bezkonkurenčně zvítězili kamarádi vandráci a vedoucí dětských oddílů, mnohdy velmi dobrodružné povahy pochybného vzhledu i nátury. Na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí jsem ale všem slíbila, že je nebudu jmenovat u konkrétních citací a příběhů (chápete, jakou ostudu by měl chlap jak hora mezi svými přáteli, kdyby přiznal, že se bojí v lese?), takže zkrátka musíte vzít zavděk příběhy beze jmen a bez autorů. Věřím však, že si i tak všechny příšery užijete až do poslední kapky krve.

Báječná setkání s obludami v hlubokých lesích, štolách i pod zřícenými klenbami vám přeje

e.o.