Probuzení - Rosičová Natálie
Ráno budí mne hřejivý chlad,
co sedá mi na víčka zavřených očí
a všechny sny, na které chtěla bych vzpomínat
letmo a spěšně s myslí se loučí.
Na stěně stanu kapky mého dechu
jak perly azurových moří
a pod hlavou měkké duchny z mechu,
vlídné ke každému, kdo na ně svoji hlavu složí.
Zde v lese chlácholí mne tenký hlásek samoty,
laskavý šepot duchů dávno mrtvých víl.
Volají na mne z koutů věčné nicoty,
z hrobečků, jež kdysi pokryl černobýl.
V šepotu víl a klidném zpěvu ptáků
posnídám to, co les nám zanechal.
Sbalím stan, batoh, zbožně vzhlédnu k mrakům
a vstříc cestě do soumraku vyjdu s klidem dál.