Reportáž z 50. Trapsavce 2024

Vzhledem k mimořádnému výročí jsme se rozhodli pojmout slavnostní oheň velkoryseji, a zajistit třídenní program. Díky tomu jsme se začali přípravy na tábořišti Loukařů u Kadova už ve středu 22. května odpoledne. Do večera jsme se stihli zabydlet, vynosit vše potřebné pod střechu. Předpověď počasí byla docela drsná, kromě čtvrtka mělo prakticky nepřetržitě pršet, a my se začali obávat, jaká bude účast.

Čtvrtek byl vyhrazený hlavně práci. Dělalo se dřevo na slavnostní oheň, postavili jsme stožár, vyryli ohniště, připravovali lavičky, upravili jídelnu, aby se v ní dal realizovat prakticky celý program, i kdyby padaly z nebe trakaře. Kromě toho bylo potřeba připravit vše na soutěže, střelnici, nadělat zásobu dřeva pro kuchyňský oheň. Bylo toho dost, ale díky všem obětavým pomocníkům, kteří se sjeli už ve čtvrtek, jsme mohli ve čtvrtek večer s uspokojením konstatovat, že máme prakticky hotovo. Odměnili jsme se za to velmi zdařilou zpívanou.

Páteční ráno nás přivítalo deštíkem a chvíli se zdálo, že předpověď bude mít pravdu. Naštěstí se nad námi záhy ukázalo modré nebe, a zatímco mobilní aplikace tvrdila, že nám právě na hlavy prší, užívali jsme si krásného počasí a pokračovali v přípravách.

Pravdou je, že se často na nás valila hradba černých mračen, která se ale těsně před námi rozestoupila, obešla nás a pak se teprve zase spojila. Zatímco v šest kilometrů vzdálené obci uklízeli hasiči kroupy lopatami, nám ani nekáplo. Přičítali jsme to našemu slibu sobotní krvavé oběti Pajdovi, který jsme nejvyššímu trampskému bohovi dali.

V pátek odpoledne jsme zahájili program, jak Trapsavce, tak Trasy, předvedli jsme prastarou původní historickou trapsaveckou vlajku. Nový organizátor Trasy Joko pak dostal i novou, velkou vlajku trasáckou.

Následovaly křty knížek. Jednak to byla trojice Miniatur, „Ještě…“ Jirky Pachla, „Esencium trampiralis“ Sonnyho, „Kde se stýká země s oblohou“ Žabky. Ze Slovenska přijela knihu „Historie východoslovenského trampingu“ představit Amazonka, která ji také spolu s DAdym pokřtila. Svou další detektivku „Případ rozeklaného tunelu“ představil Hafran, Kutlochovu knížku „Cepování krajiny 2“ v zastoupení křtil Garry. Šklíba představila svou novinku „Hravý průvodce Brnem“. Samozřejmě byla představena i chystaná kniha k 50 ročníkům Trapsavce.

Poté Aťka s Mikym vyhlásili soutěž rychlokvašné poezie na zadaná čtyři slova: Trapsavec, traktor, hyacint a rampouch.

Následně byly z rukou Pavlís a Mikyho předány Řády letícího Pegase za zásluhy o Trapsavce. Laureáty se stali Vedoucí, DAdy, Belmondo s Bublinou, Tapi a Salim, Vokoun a Strunka, Kavče, Waki, Šklíba a Víťa, Tony, Aťka.

Závěr večera patřil recitálu Falešné karty, následovaný sejšnem, který se protáhl až do rána.

Sobota začínala mší, celebrovanou páterem Koniášem. Jako místo konání byl vybrán nedaleký obětní kámen, kde měl být Pajdovi splacen dluh za krásné počasí, které nám dopřál navzdory tomu, že zbytek republiky kropil celý víkend. První oběti, mapu a plechovku fazolí Pajda nepřijal, to nejcennější, co tramp má, flašku rumu, zase Koniáš obětovat nedokázal. Krvavou oběť v podobě figuríny loňského plagiátora, jehož totožnost se podařilo odhalit, nakonec Pajda přijal.

I další program byl bohatý. Krvinka uspořádala soutěže pro děti, Šklíba s Waki omalovánky, Aťka živé Člověče nezlob se. Byly vystaveny příspěvky v Trase. Zajímavou soutěží byla střelba ze vzduchového koltu. Díky tomu, že se střílelo na Pavlísiny karikatury porotců, kde byl terč namalován na jejich typickém atributu (Tapi měla křišťálovou kouli, Belmondo půllitr atd.), vystavili organizátoři soutěžící těžkému dilematu – získat body za střelbu do terče nebo si to vyřídit s porotci střelou do čela?

Odpoledne program pokračoval seminářem s kompletní porotou, kdy byly přečteny i příspěvky, které se umístily na třetích místech, DAdy předával bývalým i současným organizátorům slovenské Ceny Johna Hawkinse, Aťka, Joko a Miky odehrály posledně jmenovaným upravenou Havlovu hru Anděl strážný, písničkář a porotce v jedné osobě Jakub Noha odehrál recitál. Nechyběl ani knižní veletrh a vyhlášení výsledků rychlokvašné poezie. Potěšitelné bylo, že dorazila řada legend z trapsavecké historie.

Večer jako vždy začínal zapálením ohně. Fakulí se ujali Saša Ryvolová, Ranč, Belmondo a Seppa.

Losovala se tombola, četly se příspěvky, předávaly se ceny Trapsavce i Trasy, hrála muzika v podání muzikantů, kteří na oheň dorazili. Těsně před půlnocí byl předám Zlatý Trapsavec a Hafran pronesl svůj projev, ve kterém nejprve účastníky navnadil, že by mohl skončit, aby nakonec oznámil, že se ho ještě nějakou dobu Trapsavec nezbaví.

Galerie fotek z jubilejního ročníku najdete na našem Rajčeti: www.rajce.idnes.cz/trapsavecke/album/50-trapsavec-2024