Reportáž z letošního ročníku Trapsavce

Premiéra trapsaveckého organizátora

aneb Trapsavec 2012

Předehra

Pro mne to začalo vlastně už koncem roku 2010, kdy mne po Trapsavecké slezině v Těnovicích oslovila Draculea, jestli bych se nějakým způsobem nechtěl podílet na organizaci. V té době jsem ještě odolal, nicméně o rok později jsem do tohoto vláčku nastoupil. 28. října 2011 se u Draculei konala první schůzka za účasti Vokouna, Hadžiho a mojí maličkosti, na které se probíralo všechno, co je potřeba v nadcházejícím 38. ročníku udělat, zařídit, domluvit a vyrobit. Bylo vytipováno místo, z diskuze vyplynula možnost vzniku edice sborníčků, která později dostala jméno Trapsavecké miniatury.

Během měsíce listopadu 2011 se do organizace zapojil i Jirka Kunc – Pompo, který se svým mateřským skautským oddílem Šíp z Plzně dohodl zapůjčení tábořiště a jeho vybavení, takže jsme mohli v prosinci vyrazit do Kasejovic vyjednávat se starostkou paní Čápovou o možnosti uspořádat Trapsavce na jejich městském pozemku, na němž tábořiště leží. Připojil se k nám i Hadži, který paní starostku zná. Byli jsme přijati vlídně, vysvětlili jsme jí, oč se jedná a předali propagační předměty – sborníčky, plakátky.

Zastupitelstvo zasedalo hned po Vánocích a začátkem ledna jsme obdrželi kladné vyjádření a tolik potřebný papír, opatřený razítkem.

V lednu jsme se za sněhové kalamity vydali s Hadžim, Pompem a Vokounem na inspekci místa, což se stalo Pompovi osudným, neboť se dopravoval po vlastní ose a na extrémně kluzkém povrchu havaroval. Nicméně inspekce dopadla uspokojivě a v únoru se konala další, za účasti hlavní organizátorky Draculei.

Bylo rozhodnuto.

To už se blížila uzávěrka a Trapsavecké počítadlo, zřízené na našich stránkách, nabíralo obrátky, aby se zastavilo o půlnoci 29. 2. na čísle 192 příspěvků od 87 autorů a výrazně tak překonalo loňských 120 příspěvků. Vypadá to, že naše masivní propagace a Vokounův nabitý adresář přeci jenom přinesly ovoce.

Byla oslovena porota ve složení Vokoun, Belmondo, Kavče, Madelaine a Alena Vávrová, která se hned dala do své nelehké práce.

Mezitím jsem se vrhl na výrobu cen, tentokrát s trapsaveckým pajdulákem. V klidu jsem si připravil dostatek placek a do konce března vyrobil ceny. Když pak na konci dubna oznámila porota počet udělených cen – 20 – propadl jsem panice a jal se rychle ceny přidělávat. Současně Draculea, Nevěra a Šemík pilně řezali a brousili camrátka, která o něco později a po peripetiích s Českou poštou, dorazily k nám domů, kde se jich ujali Leňucha s Lukym a dali jim konečnou podobu.

První dějství

Týden před Trapsavcem vyrážím s Lukym autem směr Přebudov. Na plzeňském nádraží nabíráme Šlápiho a o chvíli později v Nepomuku i Hadžiho. Začíná dřevorubecká rachota, zpestřená tím, že stávkuje přivezená motorová pila. Kácíme tedy soušky rámovkou a čas utíká. Naštěstí se nakonec podaří, i když nevíme jak, pilu nastartovat a zrychlit tak přípravu paliva. Dřevo je nanošeno a naskládáno poblíž budoucího ohniště. Vracíme se pak do Plzně, kde, ještě než jede Šlápimu vlak na Prahu, shlédneme v hospodě nešťastný hokejový zápas ČR : SR.

Druhé dějství

Je čtvrtek, mám dovolenou, a tak nakládám do auta krabice s camrátky, cenami, částí tomboly, avalonskými knížkami a Miniaturami. A samozřejmě jídlo, kanystry s vodou, nářadí, krycí plachty, bágly celé rodiny a kytaru, abych vyrazil definitivně na plac. Dorážím tam kolem poledne a nacházím Pompa, kterak se už od devíti zdatně ohání křovinořezem. Chápu se druhého a sekáme vespolek. Když je posekáno, jdeme kopat latrínu, pak jedeme na špejchar pro lavice a maskovačku. Pompo odjíždí domů, já si vařím na ohni večeři a jedu do Životic na zastávku, kde vyzvedávám další pomocníky, Vokouna, Tonyho a Carmena.

V pátek ráno začínáme stavěním hranice a přípravou laviček. Zároveň zjišťujeme, že dřeva bude málo, takže k zemi jdou ještě dvě soušky. Pila naštěstí poslouchá na slovo, takže práce jde od ruky. Doráží Velkej Drak s Pavlís, po nich i Martin a Luky. Přeneseme latrínu na místo, natahujeme maskovačku, stavíme týpí a vlajkový stožár. Přivážím z Budislavic v kanysterch a barelech čerstvou vodu. Jdeme s Pavlís značit cestu z Přebudova a už se trousí první účastníci. Po dni plném práce si zasloužíme odměnu a vydáváme se do hospody v Budislavicích. Tam už je zeleně plno, dáváme dvě a vracíme se na plac. Dorazilo už tak 40 lidí a vypadá to na slušnou účast. A hlavně je tady šéfka Draculea, která snímá z mých beder část pořadatelské práce.

Sobotní ráno přináší pořád nádherné počasí, které nás provází celou přípravou. Běhám po tábořišti, odpovídám na dotazy, dodělávám drobnosti, pokouším se vzpomenout, jak jsem to vlastně do zvadla napsal program.

Ještě před zahájením oficiální části rozjíždějí Šlápi a Hadži program pro nudící se robátka, kterých se letos sešlo opravdu hodně. Přichází ke slovu i Lukym vyrobená obří pastelka a Šlápiho magnetické ryby. Ve dvě hodiny zahajuje Draculea na paloučku uprostřed tábořiště oficiální program. První položkou je křest a vítání sborníčků, propojené s Trapsavytím. Hudební doprovod obstarává kapela jménem První jihozápadní, se kterou přijel trapsavec Harmonika. Hned na začátku vyhlašuje Tony Trampskou akciovou společnost Ontário za účelem vydání knihy o Joe Jégrovi.

Pak je opět Tonym pokřtěna avalonská novinka Vandr trampským komiksem I., na jejíž tvorbě se podílel známy ilustrátor Tom Zvědělík, který do komiksové podoby převedl pět povídek od Mirka Valiny, Kavčete, Tapi, Jeňýka a Tonyho. Vzhledem k tomu, že na místě byli kromě Kavčete všichni autoři i Hadži, který se podílel na vzniku tohoto originálního počinu zpracováním konečné grafické podoby, byl křest skutečně reprezentativní.

Po další hudební vložce přišlo vítání nové edice Trapsavecké miniatury a jejích pěti vydaných sborníčků, za přítomnosti většiny autorů – Šlápiho, Harmoniky, Velkýho Draka a Pavlís. Jen Waki dorazila se zpožděním. Předávám Juanovi výhru, soubor šesti Miniatur, jako psavci, který poslal letošní příspěvek s číslem 150. Inu, náhody se dějí!

Dalším bodem programu je knižní veletrh, kde kromě již zmíněných Miniatur a sortimentu Avalonu, jsou k dispozici i vydavatelské počiny Severky, knihy z Vokounova antikvarátu a několika dalších jednotlivců.

Veletrh končí, balím žalostné zbytky Miniatur, zbylo jenom pár kousků, což je na novou edici docela úspěch. Radost z toho má hlavně moje žena Dany, že už nám to nebude doma v obýváku strašit – tímto jí děkuji za trpělivost.

Vystavuji ceny a jdu si pokecat s hostem nejmilejším, Mirkem Valinou. Odpoledne odletí jak splašený kůň, Mirek musí odjet, vyprovázíme ho a loučíme se.

Blíží se osmá a tak s Draculeou naháníme všechny k připravené hranici, vybíráme kamarády, kteří nám oheň zapálí. A je to tady. Volám oheň, s pochodněma kráčí Tony, za ním Strunka, následovaná Hadžim, celý mini průvod uzavírá Jackie, coby zástupce Slovenska. Hraje se Vlajka, Draculea ji vytahuje na stožár a ohnivec Velkej Drak přebírá odpovědnost za oheň. Začíná vyhlašování výsledků, prokládané tombolou a hraním nejenom výborné První jihozápadní, ale i dalších kamarádů. Začíná se od třetího místa a ve čtení se střídají Draculea, D’Ady, Bublina, Víťa Obůrka, Belmondo, Pompo a Pedro.

V kategorii poezie psavců získávají ocenění za 3. místo Zdeňka Líbalová a D’Ady, kteří se tím oba přesunují mezi oldpsavce, v próze pak Pedro (další nový oldpsavec) a Murdoch, který přinesl do tohoto večera prvek hororu. Mezi oldpsavci je 3. v poezii Juan spolu s Milošem Hlávkou, v próze pak Waki (taky už má Miniatury) a moje maličkost, což je pro mne velké překvapení, protože coby čerstvý oldpsavec jsem to až tak rychle nečekal. Holt použití cvičených datlů na řezbářské soutěži zaujalo.

Pak se losuje tombola a hraje se, všichni jsou zvědavi na místa druhá. Brzy je zvědavost ukojena, v poezii získává cenu za toto pořadí Quasinka a taky Miky. Mám radost, právě se připravuje jeho Miniatura, takže to je kůň z mé stáje. V próze je 2. místo jenom jedno a to vybojoval Harmonika – další kůň Miniatur!!! Jdeme na oldpsavce a jejich stříbrné pozice, poezie opět Juan a próza Miroslav Novák. Začíná jít do tuhého, po další tombole, ve které mimochodem začíná být jasné, že letos na nikoho, kromě Šlápiho a jeho rodiny, moc výher nezbude, přichází vyhlášení Trasy a konečně trapsaveckých stupňů skoro nejvyšších. Cenu za 1. místo v poezii dostává zase Miky za báseň Rychlík R21.03 Jarní kurýr – paráda, v próze Velkej Drak s druhým hororem večera Nebetyčná pitomost – další nový oldpsavec a další autor Miniatur! V poezii oldpsavců vítězí slovenský zástupce Joko s básní Sto rokov samoty, v próze ho napodobuje Jeňýk se svým Odcházením. Nervozita stoupá, ještě Malý Trapsavec, vlastně dva, za poezii podruhé Bára Hakenévá a její Mrazivý večer a v próze Leňucha s mysteriózní povídkou A čtvrtý šel nakoupit. Jako správný otec se nad jejím úspěchem nadýmám pýchou.

A je tu finále, Zlatý Trapsavec, kterého si letos odveze za báseň Limity Fenik. Je to už jeho druhý.

Uff. Je to za námi, napětí padá, šerifák kolem ohně se otevírá, hraje se, vášnivě diskutuje o výsledcích. Kolem jedné opouštím oheň, půjdu spát, ráno musím brzo vstávat, protože vezu Vokouna s rodinou na vlak. Jak se tak vleču od velkého ohně ke svýmu spacáku, míjím menší oheň u kuchyně, kde hraje Pedro a Fredy. Spaní se ještě o hodinu odkládá, ale dýl už nevydržím, takže zalézám a ve vteřině chrním.

Ouvertura

Mám Vokouna rád, ale vidět v nedělním ránu po necelých pěti hodinách spánku hned po otevření očí jeho obličej zblízka, je dost děsný zážitek. Odvážím přítomné Náhlíky do Životic a snažím se u ohně probrat. Postupně se probouzejí další spacákové housenky, balí se, beru pomocníky a jdeme skautům uklidit lavičky, sundat stožár, odvážím lavice a maskovačku na špejchar, jedu pro vodu, která došla, další ochotné ruce sundávají značení, zasypávají latrínu, balí týpí. Postavičky odcházejí a odjíždějí, loučíme, tak za rok zase.

Nacpávám auto po střechu a s Draculeou odjíždíme do Plzně na vlak. Tábořiště osiří.

Doma až do večera vybaluji a přemýšlím o tom, jaké to vlastně bylo a jestli se ti líbilo, v tom všem organizátorském shonu to kolem mne všechno proletělo hrozně rychle. A pomalu se nad obzorem budoucnosti začíná vynořovat Trapsavec s pořadovým číslem 39. Tak zase za rok.

Hafran

foto Hafran, Luky, Šárka

Poděkování

Pořadatelé děkují všem pomocníkům a spoluorganizátorům, jmenovitě starostce Kasejovic paní Čápové za povolení akce na pozemku města, Pompovi a jeho skautskému oddílu Šíp za nezištné zapůjčení tábořiště a vybavení, Vokounovi a Tonymu za propagaci soutěže. Šlápimu, Hadžimu a Lukymu za přípravu dřeva, Pompovi, Velkýmu Drakovi, Vokounovi, Carmenovi, Tonymu, Lukymu, Pavlís a Martinovi za přípravu tábořiště, kapele První jihozápadní a všem dalším muzikantům za hudební doprovod, Nevěře, Šemíkovi, Leňuše a Lukymu za výrobu camrátek, Štěhněti za organizaci Trasy, Tonymu za to, že vzal pod křídla Avalonu sborníček a zajistil výhodný tisk.

Děkujeme i všem psavcům za příspěvky a všem co přijeli na oheň.

Velkýho Draka vítáme s otevřenou náručí v pořadatelském týmu!

Draculea & Hafran

 foto: Carmen

Trocha statistiky

Pro zdárný průběh celého ročníku bylo najeto 640 km autem, vyrobeno 130 camrátek, 20 cen, dovezeno 160 litrů vody, poraženou 9 soušek, vytištěno 800 sborníčků, nabouráno a opraveno 1 auto, 87 autorů poslalo 119 básní a 73 povídek. Na oheň dorazilo cca 125 kamarádů. V tombole bylo vybráno 2000 Kč, dalších 500 Kč bylo získáno aukcí Almanachu, který velkoryse věnoval Tony a prodejem některých dalších tiskovin, včetně Miniatur, což skoro pokrylo náklady na sborníček. Všem přispěvatelům samozřejmě děkujeme.