ŘÍČNÍ POLOBOZI

Říká se dotřetice všeho dobrého. Proto jsem byl na třetí knížku vodáckých povídek, opět vzešlou z porotou vybraných nejlepších prací třetího ročníku Kenho VOLEJE, dost zvědav. Teď jsme ji konečně dočetl a musím říct, že jsme nebyl zklamán. Je pravdou, že část povídek jsme už znal, hlavně z Trapsavce, a to zejména z letošního a z loňské trapsavecko vodácké sleziny. Není divu, z celkem šestnácti povídek je jich devět z tvůrčích dílen trapsaveckých autorů.

Nehodlám vyprávět jednotlivé příběhy, to bych neudělal radost ani budoucím čteřám, ani vydavateli, kterým je jako už obvykle Jiří Pígo Nosek. Budete si knížku muset přečíst sami, místo toho se vás na ní pokusím navnadit.

Takže co vás čeká? Není toho málo.

Dozvíte se, že krást se nevyplácí a může jít o život, že i pádlo má svou duši a city, zjistíte jak funguje placebo, že i důmyslně vykoumané zařízení může selhat na maličkosti, že není plavba jako plavba a jazyková bariéra je potvora, přečtete si, co se dá zažít ve vodáckém podzemí pod Prahou, kdo se vlastně schází v hospodě "U zlomeného ráhna", že voda umí nejen brát, ale i vracet, že ne každý obchod je tak dobrý, jak by se mohlo zdát, že na vodě se mohou odehrát i dost drsné scény s překvapivým koncem. A také, že patron řeky na sebe může vzít i hodně nečekanou podobu a že kdo se topí, je vůl. To už se blíží závěr knihy, kde po povídkách o neuvěřitelném štěstí začátečníka a o bloudění jedné staré kytary dojdete k zlatému hřebu povídkové knihy.

Tím zlatem je dosud nevydaná povídka Zdeňka Šmída Evrgrín Kid, na níž vás překvapí, jak drsně náš vodácko-spisovatelský guru dovedl psát.

Více se oknize můžete dozvědět na  https://bit.ly/vodacky_e-book1, kde jsou i ukázky.

Zkrátka a dobře, knížka se mi líbila a také způsobila, že jsem se moc začal těšit, až na jaře vezmu do ruky pádlo a vypluji mezi říční polobohy a jiné bytosti našich toků.

Hafran