Sliby - Lírová Jindra
Sliby
báseň jedné noci
Jsou sliby plané
jak jablůňky u cesty
i sliby tajné
jak uzlíky pro štěstí
Jsou sliby tiché
a schované mezi nás
i sliby vyřčené
co odnáší si čas
Jsou sliby pevné
jež sahají až za hradby
i sliby mohutné
jak ukovaná zábradlí
Jsou sliby nevyřčené
ty kam se zatoulaly?
i sliby dávné
jež jsou nám trochu malý
Jsou sliby ranní
rozbryndané do krajáče
i sliby marné
prokřehlé jako ptáče
Jsou sliby rychlé
vystřelené jak šíp
sliby na dobrou noc
po nichž usíná se líp
sliby předem splněné
těch vůbec není moc
a sliby vlastní
jež jdou nám na pomoc
Jsou sliby nevinné
jak krajky u spodnice
i sliby slibované
co nesplní se více
Jsou sliby složené
jak naškrobené cíchy
i sliby vládců
vyřčené z vlastní pýchy
Jsou sliby mnohé
které i slov se bojí
Jsou sliby člověčí
co svět náš světem stojí
Jsou sliby jak skála
po nichž nepřejel by vlak
i sliby zbytečné
plácnuté jenom tak
Jsou sliby upřímné
jež hájí pravdu svoji
i sliby stálé
přijaté v podobojí
Jsou sliby střádané
jak mince do prasátka
sliby ukvapené
k nimž cesta vede krátká
Jsou sliby čestné pionýrské
i sliby nerozvážné
Jsou sliby lékařské
jež musí se brát vážně
Jsou sliby radostné
kterým se tak krásně věří
i sliby časté
co jak titulky běží
Jsou sliby frajerské
co naoko se tváří
i sliby šeptané
s posvátnou svatozáří
Jsou sliby pro kočku
hozené jen tak do kouta
i sliby záhadné
co nejdou rozmotat
Jsou sliby dětské
s vodníky na hrníčku
sliby ledabylé
co nemaj´žádnou výšku
Jsou sliby rozumné
co znaj´svoje hranice
sliby nabubřelé
otlučené jak poklice
Jsou sliby bohaté
co všechno chtějí mít
sliby co nejsou
a měly by tu být
Jsou sliby kradené
jak zboží na krámě
i sliby plaché
životem získané
Jsou sliby kouzelné
a ty jsou pro děti
a sliby peříčka
která hned uletí
Jsou sliby odvážné
vlající na všechny strany
sliby přiškrcené
co tlapky maj´upatlaný
Jsou sliby horké
co tápou na výsluní
i sliby sladké
co jak kremrole se plní
Jsou sliby snadné
na které dosáhneme
i sliby jisté
pro které si jdeme
Jsou sliby neplatné
a ty ať uplavou
i sliby vzájemné
s nezbytnou pokorou
Jsou sliby hluboké
a temné jako řeka
Jsou sliby písemné
na které adresát čeká
Jsou sliby důvěrné
co září jako skvost
sliby nepředvídané
vyhublé až na kost
Jsou sliby sváteční
a bez jediné chyby
i sliby pomalé
co přesto se nám líbí
Jsou sliby nové
ty pěkný mají šat
a sliby minulé
na něž chcem vzpomínat
Jsou sliby hojivé
jak maminčina dlaň
a sliby hladové
jak pustá tichá pláň
Jsou sliby milenců
které bych slyšet chtěla
i sliby vyhaslé
zmazané od popela
sliby nekonečné
uzamčené jak v cele
které teď všechny
konečně uzavřeme…