Trampové a zvířena aneb trapsavecká slezina

Teď už tradiční podzimní trapsavecká slezina v Těnovcích se konala tentokrát 11. - 13. listopadu. Prvním účastníkem byl Vokoun, který dorazil už ráno a začal topit, aby se prochladlá fara dostala aspoň na trochu přijatelnou teplotu. Po nich postupně dorazili Madelaine, Přebral, Fenik, Hadži, Ája a jejich děti, Netopýr s basou a taky Strunka, která Vokouna vystřídala, a ten se vydal do Plzně za svými pracovními povinnostmi. My s Dany jsme vyrazily z Plzně v podvečer a cestou jsme se stavěli na Šedifkově chatě, kde jsme mistra naložili a společně dorazili na chatu. Chvilku po nás se objevili i novomanželé Iva a Vedoucí a taky Aťka s Milošem.

Páteční večer byl zasvěcen zpívané, takže jsme si uvařili kávy a čaje, naladili kytar a basu a dali se do díla. Hlavním tahounem byl pochopitelně Šedifka a písnička tak střídala písničku rychlém tempu a skoro bez přestávek.

Po osmé hodině znovu dorazil Vokoun, společně s kamarády Žízní a Nadou. Zpívaná se táhla až do jedné hodiny, kdy se námi rozloučili Žízeň a Nada a odvezli cestou do Plzně i Šedivku zpět na jeho chatu. Posledními pátečními, ale vlastně už prvními sobotními účastníky se stali Tapi se Salimem, kteří dorazili kolem půl druhé.

Druhý den se osazenstvo fary z velké části obměnilo. Vokoun se Strunkou odjeli do Prahy, stejně tak se s námi rozloučili Přebral, Fenik, Iva, Vedoucí, Hadži s rodinou. Po snídani jsem i já naložil Dany, Netopýra s basou a odvezl je do Plzně.

Zdálo by se, že se fara vylidnila, ale nebylo to tak. Současně s odjezdy se objevovali i nově příchozí, Střep, Wandri, Hanka, Evelína, Šklíba, Víťa, Jeňýk, Miky Marusjak, Bublina, Belmondo, Zuzka-Craken, Honza, posledně 4 jmenovaní i se dvěma psy.

Odpoledne bylo věnováno řezání a štípání dřeva, aby bylo večer čím topit. Se soumrakem pak začal program samotné sleziny, předčítání příspěvků na téma Trampové a zvířena. Ještě předtím jsem krátce poreferoval o stavu Trapsavce 2017 – stav vyjednávání o místě ohně, formování poroty, vydávání sborníčků. A hned byly jedny Miniatury pokřtěny – Střepův Děs pod širákem.

Jako už tradičně zahajoval velmi plodný Miky Marusjak svým prvním blokem, který obsahoval dvě básně a jednu povídku. Po nich se četla povídka od Kavčete a Buldokova parodie, či spíš její předělávka. V Belmondově podání pak zazněl výběr básní z tvorby Jirky Pachla, který jich poslal na slezinu víc než čtyřicet – všechny o zvířatech, jen jaksi chyběl ten trampský prvek. Následovala koňská povídka od Evy Doudové, báseň Toma Racka a pak i Harmonikova povídka, která nás vrátila do skutečného trampského pravěku, kde byla ještě hranice mezi člověkem a zvířetem nezřetelná. Já pak přečetl svou trošku do mlýna v povídce o shledání s dlouho postrádanými zvířecími kamarády. Svérázným způsobem se tématu ujal Wandri svým pojednáním o pojídání psů, Aťka povyprávěla o potlachu divných ptáků, Belmondo přispěl svou povídkou o Roníkovi, Hanka pak jednou zvířecí básní a jednou povídkou, Střep pak lehce hororovou povídkou o soškách zvířat. 

Druhý Mikyho blok tvořený jednou povídkou byl doprovázen i obrazovým výkladem. Zazněla i povídka, kterou všichni okamžitě připsali Šklíbě, leč byla Víťova. Zaujala i Jeňýkova povídka, řešící dávnou otázku, zda žirafa plave.

Jak vidno, literární sklizeň sleziny byla víc než bohatá a těm, co se nezdařilo se sleziny zúčastnit, nezbývá, ne si sborníček, až bude kompletní, si stáhnout z trapsaveckých stránek, ze sekce Ke stažení. Na přípravě kompletního sborníčku se právě intenzivně pracuje.

Slezina je tedy za námi a uzávěrka samotného Trapsavce na dohled. Doufám, že se na Trapsavci uvidím se všemi, co nemohli na slezinu dorazit.