Jedenáctá sbírka má lecos společného se sbírkou desátou. Začněme obalem - oba autoři se nezávisle na sobě rozhodli pro motiv mraků. Další podobností je fakt, že oba autoři jsou básníci. Mně při pohledu zvenčí připadá i jejich tvorba trochu podobná. Navíc Crischota, který je autorem této sbírky, mi doporučil právě Hadži, autor desáté.

Celkem 31 básní, které čtenáře provedou nejrůznějšíma tramskýma místama nejen tady na Zemi, ale třeba i na Pandoře, čtenáře naladí jednou do romatické, jindy do melancholické nálady, aby ho vzápětí rozesmály. A hodně z nich je plně v souladu s autorovým vyjádřením, že "klasická trampská báseň je taková, kterou netram moc dobře nechápe."

Jak Crischot říká, básně víc lidí píše, než čte. Ale i tak jsem přesvědčen, že i tuhle sbírku stojí zato přečíst. Představuju si, že nejlíp by se mohla číst ve svitu ohně, když vám hvězdy budou nakukovat přes rameno.

Jako obvykle, malá ochutnávka:

                        Na cestách

                                    Na cestách -

mám všechno, co jsem chtěl.

A zbytečnýmu balastu

rád ukazuju záda.

V lese můj oheň

dýmem zavoněl

a voda divoká

dál přes kameny padá.

Na cestách -

štěstí jsem nehledal.

Nevypočítané

byly mé kroky.

Cesta je báseň,

co jsem poskládal

a stále další

připisuju sloky.