Pořadovým číslem 37 edice Trapsaveckých Miniatur vstupuje do čtvrtého roku vydávání. Když jsem začal tuto sbírku připravovat, logicky jsem ji hned zařadil do podedice Zlaté legendy, protože Dollyk je držitelem Zlatého Trapsavce. Získal ho v roce 2013, kdy se mu povedl husarský kousek a tuto naši nejcennější trofej získal hned při první účasti. Jenže vzápětí zahryzala pochybnost. Jaká on je legenda, když je vlastně trapsavecký zelenáč, byť veleúspěšný. Vzápětí jsem si odpověděl – je legendou a to legendou BUDOUCÍ.

Sbírka obsahuje celkem 12 prací, všech, které prošly Trapsavcem, rovným dílem jsou zastoupeny povídky i básně. Dollyk je sice úspěšný zejména díky próze, ale věřím, že i jeho poezie má něco do sebe a čtenáře potěší.

Titulní povídku Keny a Darwin, která dala sbírce jméno, já osobně považuji za autorovu nejlepší, i když samozřejmě tady najdeme i letošní Vzpouru, která vyhrála kategorii Próza nad 23 let a samozřejmě i tu zlatou, Noční návštěva, z roku loňského.

Myslím, že sbírka se povedla a jej i příslibem toho všeho velkého, co můžeme v budoucnosti od Dollyka v Trapsavci čekat. Důkazem toho je i to, že předmluvy sbírky tohoto loňského Zlatého Trapsavce se ujal ten letošní, tedy Jan Valeš – Jeńýk. Sešitek je doplněn i ilustrací Toma Zvědělíka k oné pověstné zlaté Noční návštěvě.

A abyste se na sbírku těšili, přidávám ochutnávku z Dollykovy poetické dílny.

Hafran

Vyznání

Prší mi štěstí z rozzářených hvězd,

v tom dešti perseid se náladou dám svézt.

I přes to slotné hvězdné nečasí,

mám spousty přáníček, co spolu zápasí.

Cloumá jí celtou, fičí do spaní

ten vítr uličník, co moc rád přehání.

Rád bych ji hladil, líbal na tváře,

na chvíli, než mě bací polštářem.

„Co blázníš, Jendo? Ty seš nemožnej!“

„Padají hvězdy, tak si něco přej,“

své srdce nabízím jí na dlani.

Asi jsem ale přehnal sentiment,

ta facka byla pádný argument,

jak hvězdy zhaslo moje vyznání.