Poté, co lednovými Miniaturami začala nová podedice s názvem „Hříchy porotců“, věnována těm hodnotitelům, kteří do Trapsavce příspěvky posílali málo nebo vůbec, přichází hned v následujícím čísle další titul z této poedice. Sborník je věnován dvojnásobnému porotci a známému trampskému bardovi Kiďákovi.

Najdete v něm Kiďákovi povídky, které často předčítá na svých recitálech, které jsou nahrané na některých jeho CD, ale v tištěné podobě dosud nevyšly.

Jsou vtipné, veselé, s velkou mírou nadsázky, ale je v nich hodně romantiky viděné očima věčného kluka, kterým Kiďák vždycky byl a kterým určitě dosud je.

Povídky jsou ve sborníku doplněny fotografiemi z autorova archivu a Belmondovou předmluvou. Přeji vám, aby vás povídky pobavily tak, jako mne.

Hafran

Drobná ukázka:

Můj první potlach

Naše bláznivá rodina má toulání v krvi a nejde s tím dělat vůbec nic. Patrně to zavinila některá z prababiček, když podlehla milostnému tokání urostlého Asiata, který k nám přijel šířit východní kulturu a náboženství pomocí meče, ohně a násilí.

Můj děda se poprvé ocitl z domova, když mu bylo pět let. Při pasení kozy-živitelky, se vyhoupl na kostnatý hřbet, chytil zvíře za rohy a byl odnesen až do okresního města. Odtamtud byl i s kozou dopraven rakousko-uherským četníkem, zpět do rodné vísky.

Potom se oženil a usadil, ale přesto ho občas popadla „toulavá“ a jeho kroky vedly od města k městu, od hospůdky k hospůdce, což babička nesla velice nelibě. Ale i ona se občas zatoulala při sběru léčivých bylinek a nejednou musela přespat v hájence nadlesního. Což zase velice nelibě nesl dědeček a hajného zmlátil na mysliveckém bále čaganem. A natruc se stal pytlákem. Ale potom dědeček babičce odpustil, ona odpustila jemu, po čase mi zplodili otce a spokojeně žili až do smrti.

.........