Trapsavecké Miniatury č.51 - František Brejcha - Čára - KDYŽ NEMOHOU MÚZY SPÁT

29.01.2016 13:48
 
Tramp, básník, textař, oldpsavec, trampský historik - to všechno je plzeňský Čára, neboli František Brejcha. Je jedním z těch autorů, co už dávno překročili hranice trapsavecké soutěže a uplatnili se ve "velkém" světě umění. On to udělal prostřednictvím písňových textů.
Díky Bohumilu Maršálkovi, Petru Kozákovi, Miroslavu Roudovi a hlavně Věře Martinové dostaly slušivé hudební kabátky a byly přijaty do repertoárové stáje různých skupin od Lignitu přes Schovanky, Jampet, Fousband až třeba po plzeňský Albatros či přímo kapelu a sólové party Věry Martinové samotné.  
Když nemohou múzy spát, nemůže spát ani autor jimi políbený. A tak píše a vznikají krádná díla. Taková, jako v případě Čáry.
Ve sbírce najde jak básně, psané pro Trapsavce, tak již zmíněné písňové texty. Celkem se jich tam vešlo 31 a to už dává slušnou porci veršované romantiky.
Sbírku svou předmluvou, z níž jsme si dovolil kousek ukrást pro tento profil, opatřila Čárova kamarádka Hanka Hosnedlová. Pokud vám návrh obalu cosi připomíná, není to náhoda, Čárovým přáním bylo, aby byl obal podobný obalu sbírky Wandriho, jeho plzeňského kamaráda.
Přeji příjemné čtení a připojuji tradiční ukázku.
Hafran
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
V rytmu dunění kolejnic 
 
Strojvůdce nejsem 
tak proč mě láká 
tam v dálce světlo zelený? 
Závorář nejsem 
tak proč mám rád 
jen šraňky dolů spuštěný? 
Výpravčí nejsem 
tak proč si pískám 
když vlak opouští nádraží? 
Já topič nejsem 
tak proč rád zřím 
když puket jisker zazáří? 
Průvodčí nejsem 
a přec rád spím 
v dřevěným kupé lokálky. 
Jsem hobo, tulák 
a šťastnej jsem, 
když vlak mě veze do dálky. 
 
Zpět