Trapsavecké Miniatury č.52 - Jaroslav Pagáč - Jaroos - TRUCOOVNA

03.03.2016 12:39
Tak tuhle sbírku jsme si musel vybojovat! Doslova, protože Jaroose jsem oslovil hned v prvním roce, co začaly Trapsavecké Miniatury vycházet. Měla to být první sbírka držitele Zlatého Trapsavce v edici. Ale nezdařilo se, Jaroos stále odolával. Nicméně po překročení čísla 50 počtu vydaných titulů zjistil, že odpor je marný a svolil. 
Ve sbírce najdete celkem 11 povídek, které vznikaly v průběhu let a mezi nimi i několik v Trapsavci úspěšných, včetně té zlaté. Myslím, že na Jaroosových povídkách oceníte hlavně jejich originalitu, nápady a dobře zvládnuté literární řemeslo.
Předmluvy se ujal Šlápi a to velmi netradičně a velmi zdařile. V podstatě v ní vysvětluje, proč Jaroosovi předmluvu napsat nemůže.
Přeji příjemné čtení a připojuji tradiční ukázku.
Hafran
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Souboj
 
Sotva patrnej pramínek potu stékal zvolna po Jimmyho tváři. Jeho oči zpod černýho stetsonu soustředěně pozorovaly toho chlápka naproti. Byl to Bobby, ještě před pár minutama ten nejlepší kámoš. Stál úplně bez hnutí, jen sirka, kterou drtil zubama, se mírně chvěla. Byl si setsakra jistej svojí pravdou. Jenže ani ta pravda neměla dost síly na to, aby tenhle souboj rozhodla. Věděl, že to projede na celý čáře, ale nedokázal se otočit a jít si po svým.
Jedinej, kdo byl v klidu, byl šerif. V klidu opřenej o zábradlí zvolna vypouštěl k nebi obláčky tabákovýho kouře a bylo mu šumák, kdo z nich toho druhýho dostane. Byl tu jen proto, aby pak ostatním řekl, jak to dopadlo.
Bobby koukal na svého bejvalýho kumpána a věděl, že bude rychlejší. Ta malá, prokletá myšlenka, aby mu dal fóra a tasil pozdějc, se jeho hlavou mihla jen na malou chvilku. Nemohl si dovolit ztratit pověst nejlepšího v tomhle koutu bohem zapomenutý země.
Prsty obou soků se nervózně míhaly kolem opasků a sem tam jeden z nich zlehka zavadil o pouzdro. Trvalo to už dlouho a znamení nepřicházelo. Ten spoj měl dneska zpoždění.
Co se stalo, pak bylo dílem okamžiku. Ticho proříznul ostrej zvuk vlakový píšťaly. Zdálo by se, že oba zareagovali ve stejným okamžiku a jejich pravačky vystřelily k boku.
Vzduchem jen zaznělo zlověstný kovový cvaknutí a Jimmy věděl, že tuhle bitvu prohrál. Jeho tvář ošlehl plamen a nesnesitelný vedro vlezlo do jeho unavenejch očí. Bobby stál a oheň v jeho rukou vítězně plápolal. Jimmyho zippák ani neškrt.
Šerif se líně odlepil od kmenu, strčil mezi ně svoji šišatou hlavu a znuděně si od Bobbyho připálil. Poplácal Jimmyho po rameni a pobaveně odfrkl: „Oukej, kamaráde, prohráls. Dáme si ještě jedno…“
 
Zpět