Je fajn, když se v Trapsavci objeví autor, nejlépe mladý autor, který na sobě umí pracovat a já pak s radostí pozoruji, jak se zlepšuje, boduje a stoupá v celkovém bodování trapsaveckém žebříčku.

Právě takovým autorem je Tom Racek, kterému jsou věnovány Miniatury číslo 72.

Jak mi sám vyprávěl, jeho první věci se neumístili, takže si přečetl povídky ostatních, přečetl povídky už zavedených a zkušených autorů a to nejen trapsaveckých. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, už další rok bral dvě umístění. Zatím posledním úspěchem v Trapsavci bylo loňské první místo v kategorii Próza na 23let, jímž se posunul do kategorie Oldpsavců a sám si tak před postavil další výzvu.

Bylo tedy načase, aby měl i svou vlastní sbírku.

Všechny Tomovy vítězné příspěvky jsou povídky, takže nepřekvapí, že tvoří většinu obsahu sbírky. Přesto je potěšitelné, že jsou ve sbírce s celkem deseti pracemi zařazeny i tři básně, byť ne ocenění v této kategorii Tom ještě čeká.

Co se týká obsahu, tématika je ryze trampská a je z ní cítit, že Tom to má všechno prožité a odvandrované, že si nemusí moc vymýšlet, že dokáže i atmosféru vandru sdělit. A to je hodně cenné.

Předmluvu k Miniaturám napsal Tomův kamarád Shogun.

Přeji příjemné počtení a připojuji básnickou ukázku,

Hafran

Poslední den v roce

Špinavé louže zasklil včera zručný sklář.

Dnes na skalách v roklích sníh v poledne taje.

V rytmu mých bot kapky odměřují čas.

Mléčné sklo cestou si se mnou hraje.

Kolik těch cest je pryč a kolik jich ještě zbývá?

Otázky příjdou

když čas má namále.

Špinavé louže zasklil včera zručný sklář

Slepé zrcadlo schová, mojí utoulanou tvář.

Že nový rok přinese klid?

Ten lhář!