Trapsavecké Miniatury č.88 -Jitka Fialová - V RÁMU KRAJINA
Poezie jako krajina bytí
Pojďte chvíli přebývat v básních! Ano, zvu vás k přebývání, raději než ke čtení. Čím více se totiž poezie dotýkám, tím více nabývám jistoty, že básně nejsou určeny ke sledování proudu písmen, slov a veršů. Jsou určeny k pobytí. Čtenář je autorem opatrně přizván, aby vstoupil a se-trval, jak dlouho chce, způsobem, jaký potřebuje. Příběh plyne. Báseň trvá. Básník je malíř, který v jediném obrazu zachytil všechno, stvořil svět objímající život ve své podstatě.
Dobrá báseň se pozná podle toho, že není nutné jednotlivým veršům rozumět. Sama se před čtenářem otevře a vydá své bohatsví, nechá člověka okusit věčnost. A tak i já můžu s vděčností spolupobývat v kra-jině básní Jitky Fialové. Vrátit se do rodných Bílých míst, ochutnat samoty Šmelcovny, zahlídnout v tom podivném obrazu káně nebo rázem bosá skočit do měkkých cích. Jak snadno se mi do těchto básní vstupovalo! Jak silné motivy, výjevy a atmosféry, které mě chytily a ještě dlouho ze svého světa nepustí. Děkuji Ti, milá Jitko!
Petra Dvořáková
V rámu krajina
krajina se rozepíná
čím dál z jara tím blíž holá
za ozimy stroze jiná
osvětluje kde víc není
v hradbách kmenů oltář vody
v letokruzích nulté čtení
protažena za exody
ohněm tradic zaplápolá
generačně pookřeje
pokrčená u potomků
kalamitou výprodeje
místy rezu hlučně puká
holinami tiše brázdí
z lesospánku v hojných rukách
probudí snad rámy za zdí
vizí batolivých stromků