Trapsavecké Miniatury č.90 - Petr Dolležal - Dollyk - KOŘENĚNÝ BRAMBOROVÝ PLACKY

Posledné sbírkou naší edice roku 2020 a současně sbírkou, která edici přivádí už do desáté desítky titulů je druhou šancí pro Dollyky, oldpsavce a Zlatého trapsavce. Od první sbírky uplynula nějaká doba a jak to tak bývá, Dollyk se během toho času autorsky posunul. Je zajímavé, že ač svého Zlatého získal za prózu, současných úspěchů dosahuje hlavně v poezii.

Sbírku opatřil předmluvou Vokoun, kterému tímto předávám slovo:

Kde se vzal, tu se vzal,

v našem lese ráno stál.

…tahle nějak, se zjevil Dollyk, jako Noční návštěva – a hned poté jako Zlatý Trapsavec v roce 2013…

…nikdo tehdy netušil, odkud přišel a kam jde…

…jen tak mimochodem prostě poslal do Trapsavce poprvé povídku Noční návštěva – údajně na otřepané Téma J

Leč napsal ji tak, že sebral zasloužilým trampským oldpsavcům to cenné ZLATO, a mladým autorkám nezbylo, než ukápnout slzičku…

…a zase odešel…

…psát a veřejně publikovat začal až kolem třicítky, ovšem v kro-nice chrasteckého skautského oddílu Vlčí stopa (1992) je možné dodnes vysledovat jeho první literární texty…

…je člověkem dvoudomým, ale jeho dva domovy či světy – skautský a trampský – se vzájemně docela snesou…

Je to nepřehlédnutelný pořízek, který se ve své literární tvůrčí práci žánrově rozkročil doširoka – od poezie, přes dětskou literaturu až po příběhy s detektivní zápletkou či sci-fi motivy.

Ze skautského světa si přinesl schopnost dívat se na svět očima dospívajícího kluka. A tak umí napsat dobrodružný příběh pro dospívající, leč ještě nedospělou mládež.

Z trampského světa si přinesl tradici mnohdy drsných popůlnočních vyprávění u posledních žhavých uhlíků vyhasínajícího ohýnku…

Když to jeho duše potřebuje, vydává se na vandr. Někdy s kamarády, jindy sám – se svou duší. Naštěstí pokaždé s tužkou a ku-sem papíru… Své příhody a nápady zapisuje, a když nadejde ten správný čas, dotváří je do literární podoby.

Píše především pro očistu své vlastní duše. Na druhé straně je schopen s vámi až do časných ranních hodin polemizovat o tom, jak to s tou duší vlastně je…

První vyhrání

z kapsy vyhání?

Toto známé rčení (nejen mojí babičky) říká, že po prvním vítězství mnohdy přichází euforie a pocity neporazitelnosti – a někdy také neomylnosti. Z Dollykovy kapsy toho bylo za posledních sedm let vyhnáno mnoho. Od slabších kousků až po ty zdařilé.

Tak se po prvním Zlatém Trapsavci na jeho poličce začaly mimo jiné hromadit „bramborové placky“, za sqělá čtvrtá místa. Budou se ale někdy dějiny trampské literatury ptát na to, že to bylo 4. místo ze čtyř desítek literárních prací?

Dollyk ví, že nebudou.

Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, napsali kdysi pánové Voskovec a Werich, a tak kromě ocenění v Trapsavci získal Dollyk také ocenění (2. místo) nakladatelství Albatros za dětskou detektivní novelu Zahrada pro Enuel…

Moc pěkné čtení. Nejen pro děti.

A Dollyk píše dál.

Jenže, každá iniciativa je po zásluze potrestána. V roce 2017 jej báseň oceněná trapsaveckou porotou katapultovala do vyšší kategorie – mezi oldpsavce. Mám štěstí – já za to nemohu – v té porotě jsem nebyl J

Uspět mezi oldpsavci, kteří posílají svoji poezii a prózu do Trapsavce od roku 1971, není úplně snadné.

Leč je to výzva!

A Dollyk píše dál.

Občas se opět zjeví – tu na ohni Trapsavce, jindy na trapsavecké slezině. Nebo prostě courá lesem sám, či se svými kamarády.

Na druhé straně – někdy prostě nemáte chuť ani na beef steak s hranolky, ani na meruňkové knedlíky s cukrem a tvarohem.

Prostě se těšíte k babičce na bramborové placky.

Dobrou chuť

Petr Náhlík – Vokoun

         T. O. Suché studánky, Plzeň