Trapsavecké Miniatury č. 96 - Jiří Hons – Murdoch – DOUTNÁKOVY DIVNÉ POVÍDKY

Murdoch, starší přezdívkou Doutnák, se poprvé v Trapsavci,a to hned úspěšně, objevil v roce 2012. Potom se na dlouhou dobu odmlčel, aby se po deseti letech zase do naší soutěže vrátil. Bylo z toho první místo v prózenad 23 let, takže jsme neváhali a přistoupili k sestavení jeho Miniatur. Nezbývá nám, než doufat, že tentokrát jeho autorská prodleva nepřijde a i v současném ročníku se jeho příspěvků dočkáme.

Pro představení sbírky použiju její předmluvu od kamaráda Komára, která je vyelmi výstižná.

Hafran

Kamarádi, vítejte u Doutnákových divných povídek. Asi by bylo fajn hned na začátku uvést, že název těchto Miniatur moc nenadsazuje – jsou skutečně trochu zvláštní. Jak moc, to nechám na vašem uvážení.

Rád bych řekl, že Doutnáka znám řadu let, i když jsem ho poznal až v době, kdy se mu nějaký čas přezdívalo Murdoch (vyslovováno jako „Márdok“). Prochodili jsme spolu slušnou část Kokořínska, které má rád stejně jako já – oběma nám učarovaly pískovce, jejich převisy        a jeskyně, i tajemné rokliny mezi nimi a oba jsme se stejnou chutí dlouhá léta utíkali z města právě do téhle nádherné krajiny. Večer jsme sedávali u ohně, odpočívali v nerušeném lesním tichu a deba-tovali o všem možném – a víc možná i o tom nemožném. Doutnák (nebo Murdoch, jak chcete) je snílek se zálibou snad ve všem tajemném, který když na to přijde, dokáže za den přečíst knihu, na kterou já bych potřeboval nejméně měsíc. Je pravda, že vám nezahraje na kytaru (kdysi jsem se ho pokoušel naučit aspoň pár akordů, ale brzy jsem zjistil, že to nemá smysl). Taky vám nezazpívá – a buďte rádi, když se o to nebude pokoušet, zpěv prostě není jeho šálek čaje, jak se říká. Ale zase rád píše. To zase neumím já. Zato si rád počtu, když mu to nedá a zkusí něco hodit na papír.

Doutnákovy divné povídky jsou několikaletý průřez krátkými texty, které vznikly hlavně pro radost ze psaní, kdy si hrál s různými náměty, ať už šlo o to spíše zachytit atmosféru a náladu, nebo třeba jen nějaký nápad nebo vtip. Každá z těchto prací pak vznikala trochu jinak a za odlišných okolností.

Hned první povídka, Hejkalův precedens, je pokusem o spojení trampské tématiky a sci–fi, kde dohromady slepil dvě věci, které s ním putují celým životem. Ano, je to zvláštní kombinace osobních zájmů.  Ale Doutnák už je holt takový.

Vysoké sněhové závěje vás pak zavedou do zimní noci, kde se musíte spolehnout jen sami na sebe a kde… Však uvidíte sami. Jen prozradím, že tentokrát se o sci-fi nejedná.

Námět další povídky, Kterak Fredy, Johny a Skunk potkali Mikuláše, vychází z jedné staré anekdoty. Možná ji znáte, možná ne, nám oběma se kdysi líbila, až si k ní Doutnák napsal příběh. Není tedy úplně na sto procent původní, ale i on to vždy přiznává rovnou a bez mučení.

Zachytit náladu, atmosféru a možná i nějakou myšlenku, o to se pak pokusil v povídce Zelené království. Je to vlastně spíš takový zádumčivý příběh o návratu na místa, která už nikdy nebudou stejná.

No a celé Miniatury uzavírá opět sci-fi, které se odehrává na vandru, tentokrát s názvem Legrační masakr. Ale možná to zas tak moc sci–fi není… Bohužel.

Prosím, poslužte si – Doutnákovy divné povídky jsou tu pro vás. Přeji (doufám) příjemnou zábavu

Komár