Trapsavecké Miniautury č.19 - Ondřej Jaroš - Višňák - ŠEPOTY OHNĚPRAVCE

Ve Višňákově sbírce najdete dílky tří typů - povídky,básně a autentická vyprávění z Višňákových vandrů a cest. A že jich tento již oldpsavecký autor podnikl! O tom ostatně píše i v předmluvě Waki.
¨Dohromady se do sbírky vtěsnalo celekm 6 povídek, 6 básní a 4 vyprávění. A všechno to stojí za přečtení. Abyste mi věřili, přikládám ochutnávku.
Hafran

Jak jsem hledal Luchsstein

Luchsstein, neboli Rysí kámen je ojedinělá památka NP Säsische Sweiz, která však leží doslova několik metrů od hranice ve Velkém Kozím dole a tím pádem taky hluboko v první zóně. Ze Zadních Je-třichovic mířím Lipovým dolem po cestě rozryté od harverstorů, což je v národním parku velmi běžný úkaz. Tady se naštěstí kácelo ve dru-hé zóně a jenom trochu – největší a zdravé smrky. S ušima nastra-ženýma se malou roklinkou spouštím do I. zóny, když tu najednou vidím mezi stromy záblesk bílého trička: dva strážci. Obracím se a utí-kám, co mi síly stačí, za sebou slyším hlasy. Všude je vidět, kam se schovat? Nakonec zaléhám na menší vyvýšenině a tiše vychrchlávám plíce. Vzápětí po pěšince vyběhl mladý strážce v kšiltovce a poklu-sává po cestách v okolí. „Nic,“ houkl na druhého staršího strážce a za tichého rozhovoru odkráčeli Lipovým dolem pryč. Jako indián se plí-žím znova do I. zóny, pro jistotu vedlejší roklí, mimo cestičky. Vybí-rám si nejhustší křoví a za chvíli mě jehličí píchá všude. Pomalým postupem, který připomínal spíš plížení plazení, se dostávám k Luchs-steinu a vychutnávám si pohled. V roce 1743 zde Johann Gottfried Puttrich nastražil samostříl, kterým zabil rysa. Pan Puttrich byl krá-lovský hajný z Hinterhermsdorfu a rysa pak vytesal v životní velikosti do kamene spolu s nápisem sdělujícím jeho skutek světu. Dá se před-pokládat, že za zabití rysa byl dobře odměněn, protože vrchnost považovala všechny dravce za škodnou a za skolené kusy vyplácela na svou dobu velké peníze. O pár dní později se opět jako Geronimo kolem Luchssteinu plížím do Saska, je pod mrakem, v lese odpolední šero. Když tu náhle blesk! Na stromě bylo zavěšeno podivné zařízení s anténou, bleskem, objektivem a mnoha čidly. V I. zónách se zpravidla pohybuji v menším stresu a něco podobného jsem neočekával. V mojí fantazii se okamžitě začaly odvíjet paranoidní představy o tom, jak někde v Německu startuje vrtulník a německá obdoba Urny letí zajmout pašeráka nebo převaděče. Utíkám do Čech  a plížím se směr Mezní louka na pivo za účelem uklidnění nervů. To, že to se svou paranoiou trochu přeháním mi došlo pod Ponovou loukou, kde jsem potkal asi 30 halasících Němců, jak táhnou z Mezní louky do Němec. Když jsem potom vyprávěl svoje zážitky kamarádům, tak jsem se dozvěděl, že podivné zařízení na stromě má za úkol fotit rysy a ne převaděče. Hned jsem si představil vědátory, jak se proklikávají fotkama a vidí jelena, divočáka, srnu, možná i toho rysa a najednou na ně vykoukne vyděšenej Višňák. Dobrej úlovek, ne ?