Vokounovo trampské kalendárium - listopad 2023
* 1. 11. 1963 Ivan Krejza – Bllemby (Vysoké Mýto) – amatérský fotograf na profesionální
úrovni fotografující vše okolo muziky (např. pro Folktime.cz, Zahradu,
Folkový kvítek, Beltimea MusicFoto.net); vyučen číšníkem pracuje jako
obchodní manažer,
* 3. 11. 1903 Josef Bartl – skladatel a textař (píseň Odliv hučí)
† 3. 11. 1988 Ing. Arch. Vladimír Švábek – Max (T. O. 40. míle) – historik a archeolog,
jeden z iniciátorů založení Klubu Augusta Sedláčka v Plzni v lednu 1984;
/† Londýn/
* 4. 11. 1933 Milan Šebesta – Michec (T. O. Lutna, Brno) – zakladatel trampské skupiny
Mariňáci (Brno, 1963 - 1970), trampský písničkář (písně Byli jsme a budem,
Cesty, Chladná voda - hudba hudba Bob Nolan, Píseň o řece, Poslední cesta,
Prosba, Strach, Trápení - traditional, Tulák, Volání větru - hudba Dimitrij
Tiomkin, Velká výplata - traditional, Vyhaslý oheň, Zhasíná oheň)
* 5. 11. 1883 Emerich Rath – Šedivý Vlk (T. O. Delaware, poté T. O. Ajax na Zlaté řece) –
sportovec (mistr Německa v boxu 1912), lyžař, podnikatel, prodával první
canoe a obuv zn. KEDS (kedsky)
Všestranný sportovec a závodník německé národnosti, lyžař, mistr Německa
v boxu, mistr Berlína v zápase.
Významný chodec, čtyřikrát vyhrál závod Praha – Brandýs, startoval
v maratónu na olympijských hrách 1908 a 1912 a v přespolním běhu na
olympijských hrách v dresu Rakouska. V roce 1904 se zúčastnil běhu
Běchovice – Praha, od roku 1927 jako veterán. Později zřídil v Praze na
Ovocném trhu (ve třicátých letech ve Veletržním paláci) obchodní dům se
sportovním náčiním.
* 6. 11. 1903 Stanislav Parýzek – skladatel a dirigent – Píseň prérie (text A. Weisbauerová)
/*Protivín/
* 6. 11. 1943 Bohuslav Flídr – Sandy (šerif T. O. Mimo Zákon, Litomyšl) – white indians
- založil kmen Oohenonpa (podle kmene ze skupiny sedmi tetonsky Iakotsky
hovořících kmenů z centrální oblasti východních prérií) a každý rok jezdil
do Německa na Velké indiánské koncily, kde sbíral zkušenosti.
† 6. 11. 1968 Václav Milota – pseudonym Rudolf Špilar – zpěvák a textař (velkovýrobce
textů v trojici Tobis - Špilar - Mírovský; text Matka řeka - hudba T. S. Alva,
text (s Mírovským) Možná že jo možná že ne - hudba M. Štraub; úředník
pražského Magistrátu, kabaretní herec, operní libretista, pod kolektivním
pseudonymem Dr. V. Tolarský spolupracoval na řadě operet a psal pro
zahraničí
† 6. 11. 2003 Libuše Bohuslavová – Skobka (Rokycany dříve Plzeň) – pětistrunné banjo
a kytara v country kapele Bodlák (Plzeň, 1978 - 2003); diskografie - CD
Bodlák 21 let;
†7. 11. 1993 JUDr. Fortunát Toman – Rychlý jelen – pseudonym (jméno dědečka) Jan
Bareš – woodcrafter; zakladatel družiny Lišek v obci Chválenice (na jižním
Plzeňsku; 1920 - 1924), později člen kmene Delawarů.
Narodil se ve Chválenicích rok po svatbě svých rodičů. Po dědečkovi Janu
Barešovi zdědil umělecké sklony, po tatínkovi zodpovědnost, po obou
pak cílevědomost a organizační schopnosti. V šestnácti letech založil ve
Chválenicích první junácký oddíl, Družinu lišek, a poté se stal i prvním
jednatelem sportovního klubu v roce 1931, kdy byly zaslány Zemskému
úřadu v Praze spolkové stanovy k potvrzení. První chválenický dres byl
napodobením dresu plzeňské Viktorie, která se tehdy probojovala až do
Středoevropského poháru - černé košile s bílým štítkem SKCH (Sportovní
kroužek Chválenice) a bílé trenýrky.
Psal básně a a pohádky. Jako umělecký pseudonym si zvolil jméno svého
dědečka Jana Bareše. Byl silně duchovně zaměřen a k dědictví meziválečného
katolického básnického proudu se také přiřazoval. Vedle dvou básnických
sbírek (První květy, Na dětských strunách) zanechal nezanedbatelnou
rukopisnou pozůstalost, mj. baladickou pohádku o slepé Marušce, obdařené
darem čistého srdce a vidoucího ducha.
Během roku 1930 publikoval pod pseudonymem Jan Bareš v dětské příloze
deníku Národní politika několik hádanek zvaných Ráček.
Absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity včetně doktorátu.
Jeho nadějnou profesní dráhu však zlomila padesátá léta. Režiséři procesů
padesátých let využili jeho duchovní zaměření a přiřadili básníka ke spiknutí
katolických intelektuálů. Byl zatčen, odsouzen a vězněn.
Po návratu následovala zaměstnání v zemědělství a osamělé živoření
v důchodu.
Osamělý však rozhodně nebyl. Spolu se svým kamarádem M. Němcem
ve volných chvílích pracoval s několika generacemi chválenické mládeže.
Až do své smrti byl věrný svým junáckým myšlenkám.
V roce 1967 byl spoluzakladatelem Vlastivědného spolku pro Chválenice
a okolí.
Spolu s M. Němcem byl i oporou faráře Josefa Mudrocha při péči o kostel
sv. Martina a o farnost.
Bohužel, veškerá jeho pozůstalost byla zřejmě po jeho úmrtí likvidována.
* 8. 11. 1933 Olga Machulková (dříve Popková – do r. 1959, od r. 1968 provdaná
Schmolling) – Inka – skautka, překladatelka, básnířka – Tramp (1968),
emigrovala 1968 do Německa, sbírky básní Na ostří noci, 1963; Kahúčú,
1969; Kámen komediantů, Mnichov 1979; Neúplný čas mokré trávy,
Host 2006; Jako Šimi odpouštíme, Společnost Lešehradeum, Studánka,
Praha 2008; Zamkni les a pojď, Host 2009; Probuzení hráči, 2010; Barvy,
Dybbuk 2016;
příspěvky v časopisech – Plamen, Červený květ, Literární noviny, Květy,
Mladá tvorba, Repertoár malé scény, sešity pro mladou literaturu, Tramp,
Tvář, exilové časopisy Národní slovo, Svědectví, Text; po roce 1989 Literární
noviny, Tvar;
příspěvky ve sbornících Taneční hudba a jazz 1966 - 1967 (1967); Almanach
české zahraniční poezie (Poezie mimo domov, Mnichov, 1979); Jak se vítr učil
číst, 2007; Nejlepší české básně 2009 (2009); Antologie české poezie I (2010);
...a to je blues (2010).
* 8. 11. 1958 Hana Mladá – zpěvačka a kytaristka kapely Fešáci (1985 - 1992); spolu se
S. Kociánovou text písně Zase jsem ta druhá - Blanket On The Ground - hudba
R. Bowling - 1992;
* 9. 11. 1913 Rudolf Chundela – Rudla (T. O. Rudý les, Mnichovice) – fotograf, v 30. letech
boxer za Boxing Club Smíchov, dvojnásobný mistr republiky v boxu;
odbojář, vězněn v koncentračním táboře;
skladatel a trampský písničkář (hudba na texty písní V. Fliegela –
Až naprší, Dech šalvějí, Dlouhá gun, Lupení, Pasadena, Srdce na
dlani, Tlející pařez, Vydržte chlapci, Yukon);
píseň Samota – hudba i text R. Chundela;
člen redakční rady časopisu Pacifik expres v roce 1969; kreslíř, humorista,
publicista Tramp (1968 - 1971);
† 9. 11. 1973 PhDr. Ladislav Deyl – první ředitel Domu kultury v Ústí nad Labem, díky
jeho vstřícnosti vznikl festival Porta
† 9. 11. 2008 Ing. Karel Doleček – Sýček – Sýc – woodcrafter, člen kmene Sisseton z Prahy
(společně s mladším bratrem Janem);
– účastník společného tábora (15. 7. – 28. 8. 1948) kmene Ohně, Sisseton
a Klenovy družiny z Jičína na Hřmící řece (nedaleko od Waldenu pod
Smrekovicou)
V letech 1969 – 1970 náčelník obnoveného kmene Sisseton, který působil
v ČTU. Později jezdil se svou ženou Mílou a dcerami Evou, Petrou a Helenou
na tábory k osamělému Bobrovi do Skleného, za Losem k Rožmberku
a od roku 1984 na Loganovo tábořiště na Kepelský potok na Šumavě.
Po obnovení LLM v roce 1990 se stal členem kmene Wahpeton a po smrti
Mahykana byl i náčelníkem kmene Wahpetonu.
*10. 11. 1903 Anna Kubrichtová (rozená Svobodová) – Bábinka – hospodská
v Kubrychtově boudě u Bubovických vodopádů u Srbska
*10. 11. 1938 Jiří Čech – Pískle – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů v Praze
(1946 – 1950)
†10. 11. 1938 František Belza (T. O. Vekar) – zpěvák trampského sboru Westmeni,
skladatel, trampský písničkář (písně Stíny na prérii, Večer nad chatou);
autorská práva převedena pravděpodobně na M. V. Vostrého; pracoval ve
filmu, psal operety; narodil se v Dolní Liboci (dnes součást Prahy) v rodině
obchodníka. Vyučil se elektrotechnikem, ale příležitostně pracoval i jako
šofér. 1. 10. 1935 nastoupil základní vojenskou službu u technické letky
leteckého pluku 1 "T. G. Masaryka". V době od 16. 11.1935 do 28. 3. 1936
absolvoval ve spojovací škole telegrafního praporu 1 výcvik na leteckého
radiomechanika s hodnocením "výtečný" a od 1. 4. do 27. 6. 1936 byl
frekventantem kurzu pro letecké střelce, který ukončil s "velmi dobrým"
prospěchem. Poté byl od leteckého pluku 1, přemístěn k 84. letce leteckého
pluku 5 (zařazen jako radiotelegrafista a střelec) do Brna. Od října do
prosince 1936 absolvoval kurz nočního létání (od 1. 1. 1937 určen k nočním
leteckým střelcům) a 1. 7. 1937 jmenován "polním leteckým střelcem". 15. 7.
1936 povýšen na svobodníka, 1. 6. 1937 na desátníka. 1. 10. 1937 přeložen
do I. zálohy a odešel do civilu. Účastnil se květnové mobilizace od 21. 5. do
16. 6. 1938 a znovu byl povolán 15. 9. 1938. Zahynul jako vojenský
radiotelegrafista při havarii letounu Aero MB-200.8 u obce Ompitál (od
roku 1948 Doľany) krátce po startu z Bratislavy – Vajnor při letu do
Piešťan
*11. 11. 1933 Jaroslav Pekárek – woodcrafter, Kmen Dakota (Červený Kostelec)
†11. 11. 1973 Julius Bartošek – pseudonymy Ilja Bart a Ilja Hlučák – překladatel
z ruštiny a španělštiny; válečný zpravodaj Rudého práva ve Španělsku (1936
- 1938); básník;
†11. 11. 1993 Miroslav Hendl – Doktor (T. O. Zlatý klíč, 1956) – člen od roku 1987 do
11. 11. 1993;
†12. 11. 2008 Karel Jakeš – Kayman (T. O. Věrných, České Budějovice; S. O. Iroques
(sportovní osada; Mnichovice, 1922), T. O. Tuláci jihu později
T. S. Hledači) – písničkář, organizátor a konferenciér písničkových večerů,
koncertů a přehlídek věnovaných trampské písni, náčelník pražské oblasti
ČTU v 60. letech, člen redakční rady časopisu Kamarád (1967 - 1968),
redaktor časopisu Uzda (1969 – 1970);
trampský historik; prozaik a publicista v časopisech Trail, Jižní stezka,
Pacific expres (1969), Tramp (1968 - 1971), Chatař a chalupář (80. léta);
trampský písničkář např. Babička, Cesta do Dawsonu (1970), Dva sudy téru
do étéru aneb orig člověk (6. 12. 1969), Flekatej skot (1969), Justiční omyl,
Rodeo, Šerifova smrt, Táborník (1. 6. 1969), Vysněná hvězda, Zaondaná
balada, Zvedej kostru;
textař – píseň Poslední mindrák (hudba W. Ryvola, 1970)
†13. 11. 1983 Ladislav Matějka – Sonny – woodcrafter z Kmene Kalich (České Budějovice)
poté Kmen Lišek (Praha)
Náčelnictvo a akční výbor svolaly na 11. 4. 1948 řádnou valnou hromadu.
Zprávy činovníků byly přijaty, odstupujícímu výboru bylo uděleno
absolutorium. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo, v němž L. Matějka působil
jako jednatel.
*14. 11. 1978 Tomáš Racek – Tom (Praha, Únětice) – prozaik a básník (Trapsavec 2015,
2017, 2022); organizátor trapsavce spolu s Hafranem;
Les je náš (předmluva Jiří Loučný – Shogun, edice Trapsavecké miniatury
č. 72, 2018), Osmero pohádek nejen pro trempulata (ilustrace Monika
Narovcová, předmluva R. Kottner – Kačer; vlastním nákladem, 2019)
/*Praha/
†14. 11. 2018 JUDr. František Talián – vydavatel románů Boba Hurikána v letech 1990 –
1991; básník – kniha Jsem den a Ty jsi noc (kniha veršů, Fortuna, 2018),
prozaik - Opožděná inventura (Fortuna, 2018), To jsem já (Fortuna, 2018),
překladatel dětských knih;
Narodil se ve vesničce Boubská u Vimperka na Šumavě v rodině, která byla
v padesátých letech minulého století z politických důvodů násilně
vystěhována na odlehlou samotu, což mělo na jeho dětství a vnímání
zásadní vliv. Ke studiu na gymnáziu nedostal doporučení, proto vystudoval
strojní průmyslovou školu v Písku a po maturitě několik let pracoval
manuálně jako montér.
V roce 1968 byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou dostudoval v roce 1974.
Po právnických studiích začal pracovat v legislativním odboru Ministerstva
zdravotnictví ČSSR, odkud musel z politických důvodů odejít. Živil se
překládáním knih pro děti, jako topič, uklízeč, jako knihovník...
Sametová revoluce znamenala velký obrat v jeho životě. Vrátil se
k právnické praxi a zasedal v soudním senátu pro událost 17. 11. 1989.
Stal se prezidentem České sekce IBBY - Společnosti přátel knihy pro mládež
při UNESCO.
Od listopadu 1989 soukromě podnikal v oboru nakladatelství školních
učebnic a na rodné Šumavě i v oboru hotelnictví. Mimo jiné vydával týdeníky
Naše rodina a Učitelské noviny. V letech 1967 - 1971 publikoval své verše
v měsíčníku Divoké víno. Účastnil se na básnickém almanachu Pohledy a
výrazně časopisecky publikoval. Jeho pořady probíhaly v Poetické kavárně
Viola, v Mikro (poetickém) fóru, Památníku národního písemnictví a na
dalších místech až do roku 1977. Od té doby až do roku 2018 již
nepublikoval. Střídavě žil v Praze a na Šumavě.
*15. 11. 1903 Josef Simon – woodcrafter (ISAW) – zatčen 17. 1. 1941, propuštěn 20. 1.
1941)
*15. 11. 1948 Jiří Kastner (Plzeň) – Béďa Cujka – Beduard – OBE – zpěvák a kytarista
(dvanáctistrunka) v trampské kapele Sebranka
*15. 11. 1913 Leopold Hofman – Hofík (Ocbarry-club poté T. O. Querido) – člen
Spartakových skautů práce, woodcrafter, tramp, boxer;
prosinec 1931 – velký vandr s Josefem Weberem - Šerifem z Adelajdy –
Německo, Francie, Korsika, Španělsko, jako černý pasažér lodí do Anglie,
přes Belgii a Německo v roce 1932 zpět do Čech;
chata na Stropnici od roku 1936;
v roce 1936 přes fašistické Německo cestoval jako boxer
na lidové sportovní hry, Pyreneje překročil jako interbrigadista se skupinou
Belgičanů, Kanaďanů a Američanů; po porážce republikánské vlády
internován v koncentračním táboře Gurse a po roce povolán do
čs. zahraniční armády, v jejíchž řadách se zúčastnil obranných bojů ve
Francii; roku 1940 po kapitulaci Francie se vrátil ilegálně do Protektorátu
Čechy a Morava a zapojil se do odboje, v listopadu 1941 zatčen, vězněn
v Pankrácké věznici a v koncentračním táboře Mauthausen (1941- 1945) –
s poznámkou návrat nežádoucí, do Č. Budějovic se vrátil 19. 5. 1945;
1946 se oženil s Libuší, syn Ivo (?? 4.1. 1947, přezdívka Rolf)
po válce vězněn (1951 - 1953);
politik (KSČ) - od roku 1964 poslanec Národního shromáždění, od
roku 1966 člen ÚV KSČ, pracovník Svazu protifašistických bojovníků,
publicista - kniha Vítr dalekých cest, (vzpomínky na tramping a občanskou
válku ve Španělsku, České Budějovice, 1963); signatář Charty 77; manželka
byla sestra R. Šerého;
/†České Budějovice/
*17. 11. 1943 Gabriel Gössel – překladatel z angličtiny a němčiny – George Orwell - Hold
Katalánsku a Ohlédnutí za španělskou válkou (básně přeložil Andrej
Stankovič), samizdatová edice Renega, 1980; George Orwell - Farma zvířat,
samizdat poté 1991, Stephen King - To, 1993; Stephen King - Nespavost,
1997; Stephen King - Nezbytné věci; historik záznamu zvuku, publicista –
publikace Fonogram, Tmavomodrý život Jaroslava Ježka 1906 - 1942,
2006;
*17. 11. 1948 Petr Dürrhammer – kytara, flétna, mandolína a zpěv v trampské kapele
Havrani (1969); skladatel – píseň Sklep – text Boris Janíček;
opravář hudebních nástrojů
†17. 11. 1988 František Kokejl (T. O. Švencíři, 1939, Jihlava) – operní pěvec, ve zpěvu
a skladbě se školil pouze soukromě. Bez odborné průpravy nastoupil jako
profesionál po druhé světové válce do divadla v Jablonci, které působilo po
roce 1945 jako operetní scéna Zemského oblastního divadla v Liberci,
v průběhu roku 1946 přešel do Velkého divadla v Plzni (dnešní Divadlo
J. K. Tyla). Nakonec spojil František Kokejl svůj soukromý a pracovní život
natrvalo s Českými Budějovicemi a od roku 1950 až do smrti byl sólistou
Jihočeského divadla.
Jako zpěvák s basovým zabarvením hlasu se Kokejl brzy zařadil mezi přední
osobnosti budějovické scény a zvláště v 50. letech odzpíval stěžejní party
v desítkách oper z domácího i světového repertoáru. Velké role mu přinesly
zvláště Smetanovy opery (Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství), zpíval také
v operetách (Orfeus v podsvětí, Netopýr), v průběhu šedesátých let pak začal
účinkovat i v činohře.
S filmovou kamerou přišel do kontaktu jen šestkrát v průběhu své dlouhé
kariéry. Poprvé jej diváci v kinech mohli zaznamenat jako řezníka ve slavné
pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), krátce nato se objevil jako jeden z
rekreantů v dodnes populární komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952).
Později ztvárnil nevelkou postavu vikáře v historické veselohře SVATBY
PANA VOKA (1970). Jeho hlas pak zazněl ve zfilmované verzi PRODANÉ
NEVĚSTY (1975). Naposledy se objevil v dějově důležité roli rakouského
pašeráka Diesbacha v dětské kriminálce NEŘÍKEJ MI MAJORE! (1981).
Často vystupoval v rozhlase, jako zpěváka i herce jej často ke spolupráci
zvalo českobudějovické studio Československého rozhlasu.
/*Jihlava/
†17. 11. 2003 Jiří Brabec – muzikant a organizátor, zakladatel skupiny Country beat;
textař (píseň Shane)
*19. 11. 1943 Prof. Alfréd Hnátovič – náčelník slovenské organizace Zálesák – Zväzu pro
pobyt v prírodě; od roku 1969 zvolen 1. zástupcem ústředního náčelníka
Zálesáku – Československého svazu pro pobyt v přírodě;
*19. 11. 1973 Mgr. Michal Jareš – Celta (Liberec) – prozaik (Trapsavec 1992) a básník –
Tanec v začínajícím létě (Liberec 1994, básnická sbírka; vlastním
nákladem pro okruh nejbližších přátel); Definitivní dětství (Liberec 1995,
básnická skladba; vlastním nákladem pro nejbližší přátele - později
součástí sbírky Plameny vody); Poloden čili Antal Petiška (Liberec 1995,
abstraktní detektivka vydaná vlastním nákladem pro nejbližší přátele –
později příloha časopisu Tvar 6/2000); Plameny vody (Liberec 1996,
básnická sbírka; vlastním nákladem pro přátele);
Prospal jsi hedvábí (Olomouc 1998, básnická sbírka; vlastním nákladem
pro přátele, inspirovaná korejskou básnickou formou sidžo, později
oficiální prvotina v roce 1999 jako příloha Tvaru 8/1999. Básně
mají pevnou formu a tvar - tři dvojverší rýmované ab/ba/cc nebo ab/ab/cc
tvoří šest krátkých veršů); Pocit důležitosti (Olomouc 1999, povídka
vydaná Tvarem 12/1999); Povídka pošťácká (Liberec 1999, povídka
vydaná Tvarem 18/1999); Zrosyvstání (Olomouc 1999, soubor básní
vydaný jako novoročenka pro přátele); Výtěžek (Praha 2000, soubor básní
vydaný jako novoročenka pro přátele); Brzo je k lásce Pozdě k řečem
(Aluze Olomouc, 2001, básnická sbírka); Kdo dnům rozumí (2006,
básnická sbírka); Začátek eposu (básnická sbírka. Trigon, 2017);
literární historik, kritik, publicista a editor – např. Svět rodokapsu
(společně s Pavlem Janáčkem, 2003, komentovaný soupis sešitových
románových edic 30. a 40. let 20. století. První část se zabývá kulturně-
historickou charakteristikou jednotlivých sešitových edic (informace o jejich
vzniku, vývoji, rozsahu, čtenářském ohlasu, literární povaze, žánru a jejich
autorech). V druhé části knihy je komentovaný soupis všech českých
románových edic daného období a seznamy přispěvatelů – autorů,
ilustrátorů. Obsahuje obrazovou přílohu a kompletní jmenný rejstřík.
Dále Dějiny československého komiksu 20. století, V panelech
a bublinách a Dějiny české detektivky;
Edičně se podílel mj. na vydání díla Michala Mareše - Přicházím z periferie
republiky (2009), Vladimíra Burdy – Lyrické minimum (2004) či spisů
Vladimíra Körnera – Anděl milosrdenství, Život za podpis (2006), Psí kůže,
Kámen nářku (2002) či slovenského básníka Štefana Strážaye – Štefan
Strážay – Básnické dielo (2011). Účastnil se týmových prací na Dějinách
České literatury 1945–1989 (2007–2008) a Slovníku české literatury po
roce 1945 (2006–2011).
Komiksové cesty Kapitána Kida (In: AARGH!, komiksový sborník;
Analphabet Books, Brno, 2018)
V letech 2003–2008 provozoval blog Básní (nejen) pro všední den.
Je předsedou Nadačního fondu pro podporu literatury a krásných umění
(NFLU).
*20. 11. 1948 Jaroslav Čvančara – Jáček (T. O. Zlatý horizont) – člen HOBŘ; banjista, člen
kapel The Plainsmen (1967 - 1968) a Stonewall-Jackson (na vojně - 1968 -
1970); zakladatel kapely Taxmeni (1970, v letech 1975 - 1979 změna názvu
na Krajánky, 1980 - 1987 rozpuštěna), získali Zlatou kytaru FCK (1973),
Portu (1974) a Zlatou Portu (1976);
publicista v trampském časopise Camp; Taxmeni aneb Hledání country
grálu (2000);. Příběhy statečných. Ráje a pekla Otakara Batličky s. 217–
229, Leprez, 2003), Zaniklý svět stříbrných pláten: Po stopách pražských
biografů (spolu s M. Čvančarou, Academia, 2011), Když u nás byl Buffallo
Bill (spolu s M. Čvančarou, Academia, 2017) ;
původně vyučený malíř písma, protože tatínek byl podnikatel, bratr zavřený, a tak Jaroslav měl problém se vůbec dostat nějak na školu. Maminka potom uplatila lahví jednoho člověka v Dopravních podnicích a oni ho vzali na obor lakýrník-malíř písma. Praxi moc neprovozoval. Až později – kdy už to bylo možné – si udělal pedagogickou školu. Před tím pracoval u Pražské paroplavební společnosti, kde mezi lodníky mu bylo velmi dobře. Pak se oženil a aby zajistil rodinu, našel si práci v Trabant servisu. Současně topil jako kotelník a naučil se i stříkat auta. Poté působil ve škole na Zeleném pruhu, která se dnes jmenuje Střední škola technická. Nejdřív se staral
o didaktickou techniku, pak o propagaci školy;
Jeho rodiče – otec František a matka Terezie – patřili k průkopníkům české kinematografie. Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století založili jeden z prvních tuzemských filmových archivů.
Jeho žena Hana je soudkyně a spolu mají dva syny. Starší Jan je advokát
a mladší Jiří pracuje u filmu, kde se věnuje renovaci a digitalizaci klasických snímků, jako například Markéta Lazarová nebo Hoří, má panenko. Je dědečkem vnučky Viktorky.
textař a skladatel (písně Barva blue - hudba A. Delmore, Dívka jak má být –
text P. Vitouš, Dvanáctero přání - text P. Vitouš, Jednička za dobrou dívanou
– text J. Kainar, Jestlipak víš mámo a táto - hudba traditional, Když jezdili
Daltonové - hudba J. Vrbenský, Kocour Felix – hudba traditional, Konvoj
z Murmanska (pocta generálu letectva Jaroslavu Hlaďovi – hudba
M. Krištof, Město duchů (Wanderin´ Star – hudba Frederick Love - text
s M. Robem), Mistře Buriane díky za ten svět - text J. Vyčítal, hudba
s J. Šimkem,
hudba - Každý z přátel už to vzdal - text J. Vyčítal, Most u Remagenu - text
J. Fallada, Otevři oči - text M. Bukovič, Podzimní den, Řeka velkých přání -
text A. Linhart, Sestřelen - text J. Fallada, Sto zelených baretů (Silver Wings –
The Green Berets - text s Bezi Ltd, hudba Robin Moore + Staff Sgt. Barry
Sadler), Škoda času - hudba Betty Amos, Tipperairy - hudba Jack Judge+
Harry Wiliams, hudba Zamkněte bránu a zavřete dům - text R. Kraus, Zítra
budeš bábou – hudba Bobby Osborne a Pete Goble);
režisér krátkých filmů Groteska, Morganova banda, Hospodář
(premiéra 8. 5. 1981), Jestřáb (premiéra únor 1987 v klubu Na Petynce
v Praze), diskografie – Z pastvin velkoměsta, 1978; Country aréna – Taxmeni
20 let, 1991; Country bál, 1992; Calamity Jane 1, 1992 reedice 1995; Vráťa
Vyskočil a Yvonne Přenosilová, 1993; Calamity Jane 2, 1994; Taxmeni 25 let
– Zlatá éra, 1995; Calamity Jane 3, 1997, Master Serie, 1998; Desperádos,
1999, The Best Of, 2001; Calamity Jane 4 Rytíři oblak, 2004;
podílel se na vzniku CD Rychlé šípy na gramodeskách;
historik (Ústav pro studium totalitních režimů), expert na II. odboj;
knihy – Akce Atentát (odborná spolupráce J. Stegbauer, Magnet-Press,
1991); Miroslav Ivanov – Atentát na Reinharda Heydricha (fotografie
J. Čvančara, V. Novák ... atd, Opava, Optys, 1996), Někomu život někomu
smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc 1941 - 1943 (Laguna,
1997), Někomu život někomu smrt, Československý odboj a nacistická
okupační moc 1939 - 1941 (Laguna, 2002); Martin Reichl – Cesty osudu,
životní příběhy československých parašutistů vycvičených v létech 1941 –
1945 ve Velké Británii, fotografie J. Čvančara; Cheb, Svět křídel, 2004),
Heydrich (I. vydání Gallery, 2004, II. vydání Gallery, 2011), Někomu život
někomu smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc 1943 - 1945
(Laguna, 2007), 2. světová válka v ulicích Prahy 8 (J. Čvančara a kol.,
Vojenský historický ústav a Úřad Městské části Praha 8, 2007), Mikuláš
Kroupa - Atentát na Heydricha: sedmdesát příběhů Paměti národa (autoři
textů: Mikuláš Kroupa, Michal Šmíd, Veronika Kroupová, Martin Kroupa,
Petr Nosálek, Robert Břešťan, Petr Dudek, Hynek Moravec, Kateřina
Hejdová, Viktor Portel, Marie Novotná, Martin Jindra, Jaroslav Čvančara,
Martin Reichl, Andrea Jelínková, Tereza Babková; Praha, Argo + Post
Bellum, 2012, II. vydání 2016), Anthropoid : příběh československých
vlastenců, Praha, Centrum české historie, o.p.s., 2016); Děti nepřátel říše
(ANLET : Ústav pro studium totalitních režimů, Centrum české historie,
o.p.s., 2012, 2013, 2019), Pravomil Raichl - Život na hranici smrti (Praha,
Ústav pro studium totalitních režimů a Toužimský & Moravec, 2017);
Výstavy - Po stopách Rychlých šípů (u příležitosti 90. narozenin Jaroslava
Foglara a Jana Fischera, společně s Jiřím Stegbauerem. Archiv hlavního
města Prahy, Muzeum hlavního města Prahy, 1997.
Česká společnost od Mnichova k válce (výstava k 70. výročí nacistické okupace) Společně se Zdeňkem Hazdrou, Lukášem Vlčkem, Ladislavem Kudrnou, Stanislavou Vodičkovou a Jaroslavem Rokovským. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2009.
Spolupráce při budování Památníku Operaci Anthropoid v Praze-Libni
(2009), Spolupráce na instalaci památníku 294 obětí heydrichiády na
nádvoří chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (2011)
†20. 11. 2013 Ing. Arch. Pavel Bobek – zpěvák (písně Houston, Nedělní ráno, Oh Ruby,
Veď mně dál cesto má)
*21. 11. 1953 Vlasta Dynterová – Viki (T. O. Takňák, 1974) – zpěvačka trampské kapely
Paběrky
†21. 11. 2003 Pavel Hamerský – Affi (Ostrava) – člen redakční rady Trampa (září 1966
- březen 1971), malíř a grafik (od r. 1965 ilustroval Trampa)
*23. 11. 1923 Stanislav Ostrezí – Slávek – publicista, šéfredaktor Slovanský svět Přerov
1945 - 1948, redaktor Pacifik Expres 1968 - 1969, hudebník, skladatel,
básník, textař (písně Hezkej Billy, Pod irským nebem); publikace Jaromír
Vejvoda, král české polky (1995)
*23. 11. 1923 Olin Kupčík (T. O. Komáři, Brno) – III. šerif Svazu brněnských osad
(SBO); člen T. O. Old Boys (Brno)
†23. 11. 2018 Jan Sailer – zpěvák kapely Taxmeni /Krajánci (1977 - 1979 a 1989 - 1990)
*25. 11. 1908 Bohuslav Karlík – Boža (T. O. Hudson) – vodák;
od 3. 11. 1930 člen redakčního kruhu časopisu Naše osady (1929 - 1931);
publicista v časopisu Camping (1933 - 1934); stříbrné místo na Olympijských
hrách v Berlíně v roce 1936;
zasloužilý mistr sportu v kanoistice; publicista – kniha Čtvrtstoletí v čele
vodáků, 1955 - sportovní životopis Jana Brzáka – Felixe)
†25. 11. 2013 RNDr. Ivo Rubík – parazitolog, člen TISu, člen ODS (1991 - 2013) a starosta
města Slaný (1998 - 2013)
*26. 11. 1908 Jan Noha – Honza – woodcrafter, člen kmene Antares (Benešov); člen ISAW;
vyučil se sazečem, pracoval jako typograf a později jako redaktor Státního
nakladatelství dětské knihy;
textař (píseň Balada o volání divočiny;
prozaik, básník (knižní prvotina Běžící pás – vydal ISAW, Milostná větvení,
Pro žízeň života (ilustrace Jaroslav Hošek), Ruce a práce (básně o sazbě,
tisku a knize; Spolek českých bibliofilů, Československý spisovatel, 1950);
Na památku dobrého člověka, přítele a spolupracovníka, 1966 vydala
Grafotechna;
*26. 11. 1973 prof. RNDr. Hana Librová, CSc. (rozená Nechutová) – bioložka, socioložka
a environmentalistka.
Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská. Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové. Je vdaná, má dceru.
V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (později Masarykovy univerzity) a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala.
Od roku 1997 profesorka sociologie. V roce 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v roce 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla.
V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a v roce 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. V roce 2004 byla pro změnu nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén.
Cena města Brna (2015), Stříbrná medaile Masarykovy univerzity (2019);
Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život.
Knihy
Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno: Spisy FF UJEP, 1987, 135 s.
Láska ke krajině?, Brno: Blok, 1988, 168 s.
Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti, Brno: Hnutí Duha a Veronica, 1994, 218 s. ISBN 80-85368-18-8
Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu. Brno: Doplněk, 2003, 320 s. ISBN 80-7239-149-6
Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti. Brno: Munipress, 2016, 328 s. ISBN 978-80-210-8454-4 (váz.), ISBN 978-80-210-8412-4 (brož.). (spoluautoři: Vojtěch Pelikán, Lucie Galčanová, Lukáš Kala)
/*Brno/
*27. 11. 1928 Ing. Zbyněk Mácha – geodet, úředník Ministerstva kultury (1968 - 1990),
organizátor (zprostředkoval příjezd Peta Seegera - 1963) publicista
(publikace Od folkloru k Semaforu, 1964; Kronika trampské písničky,
1967), redaktor (2 LP Trampské písně 1928 - 1960, 1968; Písně otce vod
I. - III. (1977 - 1981; porotce Porta 1968 a 1. Čs. Folk & Country festival
1969;
†27. 11. 1958 Profesor JUDr. Emanuel Chalupný – woodcrafter, člen Čs. Obce Psohlavců;
začínal v Sokole Tábor a o několik let později přešel se sokoloským dorostem
do Čs. Obce Psohlavců;
pedagog, právník, sociolog, spisovatel, jazykovědec; zabýval se vztahem
sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického
pojmosloví a sociologické metodologie; spoluzakladatel Sociologického
ústavu; spoluzakladatel (1925) a později předseda Masarykovy sociologické
společnosti; člen a viceprezident (1934 - 1935) Mezinárodního
sociologického ústavu v Paříži;
/†Tábor/
*27. 11. 1983 MUDr. Kamila Jůzlová (Plzeň) – básnířka (Trapsavec 2007)
*28. 11. 1953 Vladimíra Velinská (rozená Vodrážková, poté Krejčová) – Semba (T. O.
Takňák, 1974) – zaměstnankyně Krajského národního výboru
Severočeského kraje;
akordeonistka v kapele Island (1981); skladatelka – hudba k textům
Kpt. Kida - Ádié lásko, Důchodcův nářek, Identifikace (Píseň lásky sadistické
krásky - text s Kpt. Kidem, hudba V. V.), Neznámá ze Seiny, Zpověď
unaveného klauna);
/2. manželka Kapitána Kida/
†28. 11. 2008 Gustav Ginzel – majitel Hnojového domu na Jizerce
*29. 11. 1963 Šárka Benetková – od roku 1990 zpěvačka kapely Nezmaři, klavíristka;
hudba k písním – Altán (text Renata Černá), Bez refrénu (text Pavel
Drengubák), Být poslem dobrých zpráv (text
Pavel Drengubák), Cesta z nebe (text Pavel Drengubák), Co je dobré (text Jan
Plachetka – Hopla), Co má se stát (text Pavel Drengubák), Dál při mně stůj
(text Pavel Drengubák), Dokud svíčka
hoří (text Pavel Drengubák), Dřív než tóny doznějí (text Pavel Drengubák),
Fantazie (hudba Šárka Benetková), I básníci to maj´těžký (text Pavel
Drengubák), Jak to vlastně je? (text Pavel Drengubák), Jsi všude kolem (text
Pavel Drengubák), Korále (text Lenka Jirků dříve Ryvolová), Minová pole
(text Pavel Drengubák), Pět minut před usnutím (text Alena Binterová),
Ponorná řeka (text Pavel Drengubák), Tanec na skle (text Renata Černá),
Touhy (text Alena Binterová), Ty se ztrácíš (text Pavel Drengubák), Válka těl
(text Pavel Drengubák), Zvláštní štěstí (text Lenka Jirků dříve Ryvolová),
*30. 11. 1953 Jiří Daniel – Pifík (Rychov nad Kněžnou) – redaktor samizdatu Klekánice,
básník, porotce Trapsavce (1994 a 1995);
†30. 11. 1978 Jiří Ocman – Octan (T. O. Black Buffaloes) – vedoucí a kytarista osadní
kapely Cestáři