Zemřel nejúspěšnější trapsavec – Juan

Všechny okolo Trapsavce zasáhla smutná zpráva, že jeden z jeho organizátorů a nejlepších psavců už nikdy na oheň nepřijede. Jaromír Juan Hlavatý zemřel 8. srpna 2012. Bude nám všem chybět, ale můžeme se těšit z myšlenky, že tam nahoře u věčného ohně už sejšnuje s Wabim a povídá si s Houlou. Připomenout si Juana můžeme jeho vlastnoručně sepsaným životopisným "průvodcem".

Jsa členem T.O. Zákopanka Vamberk, držitel občanky a zvládaje na kytaru G-C-D7, obrážel jsem potlachy již od roku 1970. A jak se tak křižují vlaky na náchodském nádraží, z toho druhýho na mě volá Faust: „V Zaječí rokli je potlach nějakejch pisálků, pořádá to Briggina, tak se koukej stavit!“

Stavil jsem se. Byl to první ročník Trapsavce. Sám jsem smolil cosi do šuplíku a něco pro holky, ale za básničky jsem se styděl. To se přeci pro drsnýho trapera nehodí. A najednou koukám, ještě drsnější trapeři, fousatí, v kožešinovejch vestách – hle, oni recitují a se slzou v oku poslouchají básničky těch druhých…

Hned v pondělí jsem Briggině poslal stoh svýh výplodů, jež ona postoupila Irčance (Zdeně Čepelákové), která vedla trampskou rubriku Z údolí a osad v tehdy (světe div se) vojenské Obraně lidu.

Moje první publikovaná básnička byl PODZIM. Ještě ho mám schovanej. Kdo četl v sedmdesátých letech Mladý Svět, ví, že jsem tam byl v rubrice Táborový oheň pečenej vařenej. A to byl takovej zákon v psavecký smečce, že když někomu nějaké dílko vyšlo, tak další vandr musel dát flašku rumu. Tehdejší cena – 38,50 Kčs. Já a Houla jsme platili nejvíc…

A život šel dál, já psal, hrál, ženil se, rozváděl, hrál a psal… A vyhrával v Trapsavci. Tam jsem nasbíral spoustu cen a hodně mladých autorů a autorek mě proklíná.

Založil jsem hudební skupinu Sousedi, několikrát jsme se umístili na Portě. Se Sousedama jsme natočili hudební nosič LÉTA ŠEDESÁTÝ, kde byly převážně moje písničky, hlavně texty. Časem jsem pak seděl i v porotách, jak na Portě, tak v Trapsavci.

Pak jsem na jednom Trapsavci potkal holku ve švestkový aleji, voněla slivovicí (ta alej). Poslala mi k svátku básničku (ta holka), já jí, pak ona mně a časem z toho byla hromada milostné poezie. Jo a taky svatba. Kurňa, už to bude dvacet let!

Tu poezii nám Avalon vydal ve sbírce BLÁZNIVÝ PODZIM a pokřtil Méla z Chudinků.

Já následovně nahrál svůj autorský nosič COUNTRY BISTRO U JUANA (jen O myších a lidech je Sintova). Další díl mojí textařsko-hudební tvorby nahrála na CD Pevná vůle z Police nad Metují.

Před dvěma lety mi Avalon vydal autorský průřez prózou i poezií – sbírku BRÁNA. Tam jsou texty, básničky i povídky, jak šel čas.

Úplně nejčerstvější je zatím moje nejmilejší sbírečka RENESANCE SNÍLKŮ, kterou vydala Kavče ve svém nakladatelství Rodokapsa. A já jí touto cestou ještě jednou moc děkuju.

Jinak jsem hrál, kde se dalo a publikoval, kde to šlo. V Dýmu, Žen-šenu, Mladém světě, Obraně lidu, Tuláku, Trampu, Ahoji, AZ magazínu, Vojáku, v Cestách, Rodokapsu, Puchejři, Pod modrou oblohou v Bratislavském Ludu a na něco jsem určitě zapomněl.

Jeden text – ZÁRUČNÍ DOBA – mi zhudebnila a nahrála na kazetu jedna brněnská skupina. Nevím, jak se jmenují, ale zdravím je.

A to je všechno.

Juan (březen 2011)

Juan (vlastním jménem Jaromír Hlavatý) vyhrál v Trapsavci "jen" jednoho Zlatého, ale získal 10 prvních míst, 14 druhých míst a 6 třetích – a je tak nejúspěšnějším trapavcem všech dob... Jeho básničky nám budou ve sborníčkách moc chybět!

Za všechny minulé i budoucí pořadatele Ahoj!

Draculea

P.S. Děkuji Kavčeti za napsání úvodu a poskytnutí Juanova vlastnoručně sepsaného životopisu – původně pro sbírku Lovec něžných strun.