Daleko v cizině (B)

V svět vyhnala mně tulácká duše
a prosby milé zněly mi hluše.
Teď v džungli dusno i smutno je kolem,
papouši pestří křičí chraptivým sborem.
Vodopád bouřlivý do tůně buší ,
daleko od Tebe, tu v pustý buši.
Girlandy květů omamnou vůni až dusí,
tulák však stále dál jít musí.
Dálka neznámá ta stále láká,
jak teplo jižních krajů tažnýho ptáka.
Jen v snech když nocí září jižní kříž.
mi v náruči milá má býti smíš.
Věz, už jen dva světadíly,
tak blízko už je k cíli.
Večer když plachty lodi se dmou,
na Tebe myslím drahou milou svou.
Když do vln na odraz měsíční hledím,
Tvůj obraz mihotavý krásný vidím.
Věř drahá jednou se vrátím, jistě-snad,
nejen dálky i Tebe mám moc, moc rád.

Jan Placek – Ledňáček

kategorie Poezie nad 23 let