Časová smyčka okolo "Liščáka" (P)

   "Cháá, bermůdský trojúhelník? Létadlo že sa stratili z radara a za deset minut se zas objavílo a pokračovalo v letě jagdyby nic? Tož to nic néni! To já sem býl v časovej smyčce přes tři hodiny a nechválím se po novinách. Ja vy néjste od novín? Tož vám to povykládám.

   Tož když jsem slůžil na vojně, dostál sem jedenkrát opušťák. Dojedu dom kolem poledňa a doma to sa ví, nikeho. Všeci eště v práci. Tak sem si spomňél, že mě psal kamoš ze Sobůlek cosi o čerstvo vypálenej slivovici a že sa mám stavit na košt. Tož co by né, pravda, co budu do odpoledna dělat? Napsál sem lístek kde su, od taty sem si požčál kostitřes a davaj do Sobůlek.

   Jaj, tam bylo dobře. Hostili ňa, to víte, trocha uzeného aj špeku, védly sa jalové řeči na a mezi tým tá letoší slivovica. Ale sakra! Tá byla. Taková kulaťůčká, ta lézla do břucha sama. A po ní vůňa v hubě a na jazyčisku, jéj! No ale gořala je jak roba. Jak ťa dostane, tož s tebú zacvičí. Zacvíčíla. Začaly se vést hlúpé řeči, takové to ťáp ťáp a ruka je v gulášu. V téj psychológii se tomu praví DVOJKALAJNÝ DIJALÓG. Když už potem kamoš neťápal, protože usnůl, pravím si, Zdeňo, pojedeš dom, naši už na tebe najisto čekajú. Mrknu po bakelitových kukačkách, půj jednéj v noci. Tož sem vlézl na kolo a šlapu dom.

   Do Svatobořic je to jedenáct kilometrů. Vzál sem to polama, abych býl doma dřív. Před Svatobořicama je lesék, "Liščák". Zatáčám z polňačky na hlavní. To sa mosí vyjet na hrázu a zatočit DOPRAVA k dědině. A najednúc to bylo tu! Nevím nic!

   Když sem se probrál, bylo už světlo a já jsem šlapál DOLEVA okolo Liščáka k Sobůlkám. Mosél sem to otočit, pravda, ale kolaje jak po motokrosi a tak hluboké, že se do nich spodkem táhla voda. Enom sa dovčilku divím, že sem sebú do toho marastu neliskl.

   No nic. Šlapu z polňačky na hlavní a po asfaltce dom. Súsedé dobíhajú půlšesté autobus a už z dálky zdravíju: "Vitaj Zdeno z vojny dojéls?" "Né, z řiti," myslím si a nahlas pravím: "Děkuju za optání. Nevíte, naši sú doma?" "Myslím né, jeli sa ně zdá přede mnú, ale čekali ťa už včerá. A co že nejedeš vlakem?"

   Enom sem zhltl hořkú slinu a jedu dom. Tam to sa ví zas už nikeho. Všeci sú už zas v práci. Enom na stole ležál lístek. "Košelu sem ti vyprala, máš ju ve skříni. A zas někdy dojeď. Mama."

   Tož som našich ani neuhlédl. A za to može ta sviňa časová smyčka. Cháá, bermůdský trojúhelník, letadlo sa stratilo z radara na deset minut? To já sem býl v časovej smyčce přes tři hodiny a nechválím sa!"

Miloš Kouřil – Baloun

2. místo v kategorii Próza začátečníků