Draze zaplacená úcta (P)

Dějiště: Praha hlavní nádraží. Obyčejný pátek. Začínal měsíc jarních toulek.

   Nástupištěm se o holi belhal stařec a očima hledal vhodného mladíka, až si jednoho vybral: Mladý pane, prosím vás, cpal mu usmolenou dvacetikorunu, byl byste tak laskav a obsadil mně jedno místo?

   Přijížděl vlak, který by potřeboval ještě několik vozů, aby slogan o rychlé, bezpečné a pohodlné dopravě platil aspoň z jedné třetiny. Nicméně stařec nakonec seděl, hned vedle toho mladíka.

   Mám tady v Praze dceru, vyprávěl mu s dávkou pýchy. Jen to cestování kdyby k ní bylo lepší. Kdyby mně někdo neobsadil místo, celou dobu bych stál, a nohy mě přece jenom nesloužejí. A z nádraží to pak do starobince mám ještě pořádný kus cesty… Já vím, dvacetikoruna dnes nejsou žádný peníze, ale víc opravdu dát nemůžu. Prosil stařecky mládence, který zatím bankovku odmítl. Nakonec…

   …Jsem si nechal vnutit dva pomeranče. Nebyl jsem schopný tři hodiny odolávat protislužbě dědy, který měl radost, že může sedět. Teď ty pomeranče leží přede mnou na stole. Bojím se, že budou hořké.

Vladimír Böhm – David Samek

3. místo v kategorii Próza pokročilých