Když do trávy se večer položím
ztrmácen cestou, sladce si v ní stelu.
Celý den za zády a zítřek před sebou,
cíl v nedohlednu, tak, jak mám to rád.
Toulám se nazdařbůh a přece stále vpřed,
slunce se zatmívá a měsíc volá noc.
Uprostřed léta roku dvacet dvanáct
usínám znaven, tak jak mám to rád.
Ta trocha nepohody vůbec nevadí,
spíš v peří byl bych jako na hrachu.
A místo internetem brouzdám mokrou travou,
od rosy studí, tak jak mám to rád.
Jen jedna věc mi vadí, že jsem sám.
Kdybys chtěl být snad ty ten kamarád,
co rozdělí se ráno o kus chleba,
odpověz prosím na můj inzerát.
Petr Doležal – Dollyk
Kategorie Poezie nad 23 let