Jelen (B)

Za lesem, kde malá bystřina

vlévá své vody mezi keře,

skrývá se zahrada nevinná,

v níž jest plno plaché zvěře.

Za lesem, potok prudký kde

zpívá svou píseň žalostnou,

zahrada nevinná je

a vábí mě mocí kouzelnou.

Zahrada za světlým lesem

rozkládá se, tajemná.

Jedné noci tajně jsem se

k ní že půjdu rozhodla.

Za lesem, kde té malé říčky

třpytí se hladina zčeřená,

viděla jsem při světle svíčky

v noci černého jelena.

Jeho oči planoucí

upřely se ke mně hned.

Tělo náhle chladnoucí,

zatočil se se mnou svět.

Od té doby nešťastné

přijde-li někdo do zahrady mé

za noci zrádné a tajemné,

stvoření tam zří plaché.

Kde teče malá bystřina

v doprovodu jelena,

jenž láká svýma očima

a vábivá jeho síla zaklíná,

uvidí, když pohlédne naň,

v jeho očích černou zkázu

a v záchvěvu strachu a mrazu

po jeho boku bílou laň...

Adriana Müllerová

Kategorie Poezie do 23 let