... (Když jsem byla holka) (B)

Když jsem byla holka,
řekl mi kamarád:
"Pojeď na vandr."

"Vandr? Co to je?"

A on mi vyprávěl –
o bezcílném toulání krajinou křížem krážem,
kde pokud chceš, můžeš si třeba lehnout na zem.
Proud řeky ti chladivou vodou nohy omývá
a tobě při tom všem vždycky nádherně bývá.
Vyprávěl o spaní pod širým nebem,
kde možná to k ránu trochu zebe,
a taky o tom, že ze stromů někdy potají
po nočním dešti vodní perly padají.

Poslouchala jsem a nevěřila –
opustit pohodlí domova?
Nemohla jsem to pochopit –
krajinou někde se zoufale lopotit
a utápět se v osidlech bezmoci,
kde asi budeme spáti dnes v noci...?

Ta jeho slova mi však pokoje nedala
a já svůj velký sen potají snívala.
V něm toulala jsem se krajinou křížem krážem,
kde pokud chci, mohu si třeba lehnout na zem.
Mé nohy chladivý prou řeky omývá
a mě přitom všem vždycky nádherně bývá.
Spím pod širým nebem...

Ach, promiňte, musím už končit,
nemám čas.
Deska mi řekl kamarád:
"Pojeď na vandr."

Jdu si rychle sbalit bágl,
aby si to náhodou nerozmyslel.

Jana Mašková – Jitřenka

kategorie Poezie nad 23 let