V dávných dobách, kdy se kolem divokého Bousova proháněla milionová stáda bizonů a Čvachta měl ještě husté a tmavé vlasy, přivedla do Bousova svůj trampský lid Krásná divoška. Zastavila se u rybníka pod lesem. Napila se ze studánky, obecným lidem nazývanou Žbelíčkem. I zjistila, že onen kraj nejen mlékem a strdím oplývá, ale že ve studánce je voda čistá a kouzelná. Voda neléčila neduhy těla, ale oblažovala duši. Kdo z ní pil, byl veselý a přátelský. I poznala, že toto je dobré. Lid obecný i lid trampský ze studánky pil a ve svornosti žil. Den budila dechovka lidu obecného a spát ho dávaly kytary a banja lidu trampského. Vše bylo jako v ráji.
Leč v ráji byl had, zde byli astracháni a paďouři. Ti přemýšleli, jak by tuto shodu zničili. Věděli, že ji mohou zničit jedině tak, že zničí studánku.
Leč studánka byla kouzelná.
Ten, kdo by k ní šel se zlým úmyslem ať přímo nebo oklikou, měl smůlu. Tu mu cestu přerušil šípek, či nohy mu svázalo ostružiní, trnka ho popíchala, či v háji žahavých kopřiv zabloudil.
Toho, kdo s dobrým úmyslem ke studánce šel, stezka měkkým mokasínem vyšlapaná sama bezpečně zavedla.
Rezignovali astracháni, rezignovali paďouři.
Až jednou . . .
Objevil se v kraji paďour všemi špeky mazaný. Nad všechny paďoury a mastňáky svou mazaností vynikal.
Nešel ke studánce přímo, nešel ke studánce oklikou, leč stezku měkkým mokasínem vyšlapanou smradlavým asfaltem zalil.
Šípek vytrhal. Ostružiny vysekal. Trnku spálil. Kopřivy uválel.
Utekla z kraje veverka. Zmizel zajíc. Ještěrka se přestala na kameni vyhřívat. Ustaly noční koncerty žab. Užovka v rybníku pod lesem neplavala.
Usedl paďour do svého vozu spáleným benzinem smrdícím a ke studánce dojel. Kameny studánku chránící rozmetal. Výfukovými plyny okolí studánky zasmradil. Vodu ve studánce zkalil.
Už nechodil lid trampský ke studánce pít. Ba ani lid obecný vodu ze studánky nepil. Radovali se astracháni. Radovali se paďouři. Přestala shoda mezi lidem trampským a lidem obecným.
Začala vadit lidu trampskému ranní dechovka. Začala rozčilovat lid obecný večerní hra kytary a banja.
Den ode dne byla nevraživost větší a větší.
Když už to vypadalo, že lid trampský a lid obecný válku započnou, zjevila se divokému Eddiemu, šerifovi trampskému, ve snu Krásná divoška.
"Svolej Eddie, svolej bohatýry trampské, kytaristy, banjisty a další muzikanty. Odveď je do chrámu Staročeské restaurace. Oni svou písní usmíří lid trampský a lid obecný."
Učinil tak šerif Eddie. Přijeli bohatýři, kytaristi, banjisti a další muzikanti. Přijeli z blízkého Sunsetu. Přijeli z daleké Watseky. Přijeli i z dalších míst.
Lahodně hráli a nevraživost mezi lidem obecným a lidem trampským tála.
Studánka se začala čistit. Příroda začala vítězit nad činností paďourů a astrachánů. Ale než úplně zvítězí, bude muset ještě mnoho muzikantů-bohatýrů přijet a v chrámu Staročeské restaurace zahrát.
Zdeněk Plešinger – Viking
Kategorie Próza