Kuchyň (P)

   Zimomřivě lezu ze stanu, zase je ráno a zase mne čeká vaření. "Kruci, proč jsem se nešel raději učit třeba zámečníkem." Takhle to bylo při přípravě tábora jasné. Seš kuchtík, takže budeš mít na starosti kuchyň. Ostatní kluci dělají instruktory, každej má ještě jednu instruktorku k ruce a celý dny budou lítat s oddíly po lese a já se budu otravovat v kuchyni. No co, půjdu vzbudit službu a dám se do práce, snad poslední hlídka aspoň zatopila v kamnech. Pomalu mířím ke stanu služby.
***
   Že jsem raději nezůstala doma. Ta mrcha Jarča mne vytáhla na tábor jako instruktorku, přej že to bude sranda, hromada hezkejch kluků a náročnej program, při kterým určitě shodím aspoň tři kila. V tom posledním snad nekecala. Hlavas nás honí jako nadmutý kozy. Ti hezcí kluci někam zmizli. Jarča tu má toho svýho, proto mne taky ukecala, abych sem jela a ona se mohla doma na mne vymluvit a rodiče ji pustili. Můj oddílový kolega zná akorát počítače a vandry. Jinak jedinej, co za něco stojí, je v kuchyni. Mám sice stan kousek od jeho, ale ty moje perfektní plavky, co v nich nastupuju na rozcvičku a co mi tak sluší, neuvidí, protože zrovna chystá snídani. Při večerní poradě je tak utahanej, že usíná ještě před koncem. Že by se chtěl třeba projet večer na loďce proto vůbec nehrozí. Na nástupu jsem v té ohavné zelené košili a kalhotách. To taky není nic moc. Navíc stojím jak na potvoru napříč čtverce a mezi námi je vlajkový stožár. Takže se potkáme akorát jednou za čtyři dni v kuchyni při službě a vaření mě vůbec nebaví...
***
   V tom se za mnou ozvalo zašustění stanu a hlas: "Nebuď je, to přece zvládnem sami. Stejně se mi už nechce spát." Majka, ta nová instruktorka, která se po mně tak divně dívala už při zahajovacím nástupu, tiše leze ze svého stanu ...

Martin Křesina – Impre

kategorie Próza nad 23 let