Živote tulácký, pověz mi, co mi dáš dřív,
pět sáhů pod zemí, či stopou trnitou jít.
Na zázrak nečekám, bez prachů už jsem si zvyk'.
Žvance snad kus a rumu hlt – teď můžu mít.
Ráno se zjasňuje a slunce už stoupá ven,
nový den začíná, po kapsách šmátrám zas jen.
Krabička cigaret, to je snad vše, co já ted' mám,
a žízeň hrozivou, velkou jak dubovej trám.
Silnice šedivá, co vedla nás do polí,
maně si vzpomínám na pardy, ty z údolí.
Na skalku posvátnou, tyčící se nad vodu,
na plakety přibité, se jmény kamarádů.
Jerry Vecka – Pupál
Kategorie Poezie