Lehce přisprostlá a stupidně rýmovaná balada o setkání trempíka a čerta s mírnými sklony k alkoholismu (B)

Přes louky, hory, přes pastviny
kráčel si trempík, vedrem líný.
V tom náhle, než bys řekl: "Šek,"
se v cestě zjevil Rarášek.

"Co po mně chcete, bídný skřete,
že mi tu z cesty neuhnete,"
dí trempík. Strachy zkoprněl,
až sed´si z toho na prdel.

"Nechci tě rušit ve tvém shonu.
Jen chtěl bych zahrát Ascalonu,"
dí Rarach, trochu smutně snad.
Tak trempík začal v sedě hrát.

Při jeho vytí, jeho hraní,
oddal se Rarach rozjímání.
Pak trempík dohrál, zkusil vstát.
Rarach se musil vysmrkat.

„Jednou jsem taky vodnes´trempa.
Však vypadl jsem tehdy z tempa,
neb jsem si v místní hospodě
dal až moc chmelu ve vodě.

Nebylo to hříšník, jaká běda.
Byl to je číšník od "Medvěda".
Já napojen tím opiem
odnesl jsem ho omylem.

Byl z toho poprask v celém pekle.
I Lucifer se tvářil vztekle.
Řekl mi: "Plav a vrať ho zpět.
Pak zas se navrať v pekla svět."

Však svět váš, to je jiný kafe,
ať Lucifer si, co chce, krafe.
Já zas se oddal nápoji,
jenž šuměním tě opojí.

V ranním pak z piva potácení
já ztratil návod k navrácení.
Bez něho není cesty zpět –
tak otravuji ten váš svět.

Občas tu v lese, navzdor shonu,
potkám kluka, co Ascalonu
mi hraje, jak ten trempík kdys.
No a dnes, v tomhle horku, tys!"

Raráška ruka loví v kapse,
neb tremp teď musil vysmrkat se.
Tremp řekl: "Nesmuť, protivo!"
A kam vzal čerta? NA PIVO!

Jitka Březková – Panika

kategorie Poezie nad 23 let