Loňské sněhy (B)

Ach, kdeže jsou ty loňské sněhy...
Život nám nedá vybírat:
střídavě hot a zase čehý
a občas taky čelem vzad.
Co zapadlo už do propadla
dějin, i když jen soukromých –
adresy, camrátka a zvadla,
hromady fotek zkroucených...

Jo, zní to asi pamětnicky.
Musím se smát, jak s naprostou
jistotou řekli o nás vždycky:
„Však oni z toho vyrostou,
každej se v dospělosti změní...“
Pak přešel nějaký ten rok
a oni došli k přesvědčení,
že už jsem vlastně vážně – cvok.
A my se smáli smíchem bláznů
a ukládali v paměti
písně, co chvíli utkví v prázdnu
a pak se teprv rozletí.
A milióny kroků – stehy
skryté na maskáči země.
Neptám se, kde jsou loňské sněhy.
Já vím, že roztály ve mně
a vytvořily řeku. Časem
vzrostla a stoupá z břehů
a její hukot mi zní v hlase,
proud cítím v krevním oběhu.
Ani při sebevětší snaze
neměla bych to svědomí
téhleté řece stavět hráze.
Vím, že je stejně prolomí.

Iva Hubáčková-Synáková – Tapi

1. místo v kategorii Poezie pokročilých