Na hřbetě křížků pěkných pár,
však srdce stále mladé.
Již nedohlédnu s vrchu skal,
když hůlka je mým kamarádem.
A nezvládnu už každou stezku
ani bdít nevydržím do rozbřesku
tak jako dřív...
A hlas mi selhává,
když písnička stará lákavá
mi slova nutí na jazyk.
Šedivý vlas či vousy i vrásek pár
mi nezabrání vyjet ven
kam za mládí jsem jezdíval.
A že už zaběhlo se mládí...
i dnes mě vítr stejně hladí
a že jsem o něco víc stár,
pojedu zas i v nový kraj,
poznat víc, vždyť to je dar!
Kdo v srdci postoj trampa chrání,
kdo kdysi duši zaprodal
lesu a řece, trampování,
kamarádství a volnosti,
kdo nezradil v tom sebe sám,
ten navždy bude patřit k nám!
K nám trampům s duší toulavou,
písničkou na rtech, plnou touhy
pro cesty krátký nebo dlouhý,
pro řeky doma nebo za mořem,
prostě vždy bude patřit sem!
A tohle je má trampská zem!
Blažena Jeníková – Číča
Kategorie Poezie