Holka sedíc u stromu
Čekajíc na proměnu
Za pár minut času bude
Vycházet ven a na tu dámu
Blik, cvak, světlo chodí a jde
K tomu stromu samotnému
K holce Měsíc přiběhne
Oslepí ji, odběhne
Ona neví, co Měsíc proved
Mysl vede na místo ihned
Na místo za klukem, k němu domu
Blíží se, kolem parku projde
Ticho, ticho všude přešlapuje
Ona se bojí
Třese se
Zimou i strachem
Ovládána Měsícem
K jeho domu přijde
Nevidí, oči zavřené
Obě dvě ruce vztažené
V duchu vidí cestu
Okno otevřené
Nakoukne dovnitř
Je ono to pravé?
V pokoji leží
Její touhy vysněné?
Vyskočí nahoru a
A vnikne do domu
Docupitá k němu
Pohladí po tváři
Něžně ho políbí
Sedne si na postel
Ruce mu uchytí
Ledové jako sníh
Opět ho políbí
Ucítí tep
Krev se rychleji rozproudí
V rukou pocítí teplo
A on se probudí
Co tady děláš?
Ptá se jí
Jsem rád, že jsi tu
Šeptá jí
Procitá rychle
Noc už tu není
Nedočkavě chytí ji
Ona žár v jeho očích vidí
Nastaví ústa
On vycítí to
Vášnivě políbí
Líbají se do rána
V jeho posteli
U okna
V domě u parku
Od Měsíce stovky kilometrů
Tereza Ulrichová – TERKA
Kategorie Poezie do 23 let