Tisíce elfů ťuká do oken,
těch malých fízlíků,
co chtějí vidět,
jak se cizoloží,
když blesky rentgenují bítovský most
na kontrastním pozadí napěněné vody.
Vlnopád vlasů,
vlasopád pádů
mezi prsty protéká mi
však marnost jen.
Ukřižován na kolenou tvého tureckého sedu,
lapen za oči,
bičován a usvědčen farizeji svědomí,
jež beztak vědí,
že poslouchám jak starý pes:
Místo! Nesmíš!
Trumfy blesků přebíjejí světlo svíčky
ze stále větší dálky.
A zklamaní elfové, slyš:
Ťapkají zpět do lesních tišin.
Jiří Vídeňský
kategorie Poezie nad 23 let