Básně se v bolestech rodí a touze
přicházejí na svět v půlnočním tichu
ubohé sténají hořce a dlouze
prosí za vykoupení našich hříchů.
Sténají pod prsty, zmučené zcela
básníkem hledajícím pravá slova
papír se do očí výsměšně bělá
významy láme a ohýbá znova.
(Marně se prolomit snažím svou mříž.
Toužím blesk pochopení stvořit v tmách,
chci světu říci, co neumí jiní.)
Básně by měly mít svůj vlastní kříž
stejný jak Ježíš si na zádech táh
kříž, krví na kterém smyl naše viny.
Magdaléna Fialová
kategorie Poezie do 23 let