Obláček dýmu (P)

   Bylo kolem desáté hodiny večerní, když se šero lesa pomalu začalo měnit v neprostupnou tmu. Les vydával svou typickou vůni, teplý letní větřík si pohrával s korunami stromů a oheň hřál a osvětloval svou oranžovožlutou barvou tváře kamarádů, kteří si kolem něj po celodenní práci posedali. Po řádném uspokojení svých hladových žaludků se spokojeně usadili a povídali si o všem možném. Tommy a Tim, nutno říct, po dlouhém přemlouvání, popadli kytary a lesem se rozezněly první akordy. Hrálo se, zpívalo, dokonce věrní dýmkaři Bohouš s Joem si přišli na své, když si společně zabafali při vyprávění různých historek a legend. Sára skrz oranžovožluté plameny pozorovala hustý dým, jak stoupá a postupně se rozplývá, rozfoukán teplým vánkem, když jí z ničeho nic vytanula na mysli otázka. Podívala se na oba pobafávající kamarády s dětskou zvědavostí v očích a vychrlila na ně to, co jí momentálně tolik pálilo na jazyku.

   „Koho vůbec napadlo udělat dýmku?“ Ač byl Bohouš právě uprostřed vyprávění čehosi, co Sára předtím stejně nevnímala, zastavil se uprostřed věty a podíval se na ni, stejně jako zbytek osazenstva. Viselo na ní teď sedm párů očí včetně jednoho psího. Joeovi se na tváři objevil jakýsi zvláštní nic neříkající úsměv a vzápětí se pozornost obrátila na Bohouše, který se jal odpovědět na její, byť docela hloupou, otázku.

   „Podívej, Sáro,“ začal svůj monolog tak jako vždycky, když jí něco vyprávěl. Potáhnul si z dýmky a dramaticky vyfoukl ten bílý hustý dým, který předtím Sára tak zaujatě pozorovala. „Je tu jedna stará Indiánská legenda. Vypráví o tom, jak dva mladíci při lovu bizonů zahlídli krásnou dívku s balíčkem na zádech. Jak se k nim blížila, zalíbila se jednomu z lovců natolik, že podlehl své touze a hodlal si na ní vynutit lásku. Přestože ho druh varoval, aby nechal dívku na pokoji, rozběhl se k dívce se zlým úmyslem. Jenže než k ní došel, zahalil ho podivný oblak, a když se rozptýlil, spatřil mírnější z mladíků dívku a u jejích nohou kostru svého přítele. Po chvíli ta dívka došla k vyděšenému lovci a vlídným hlasem ho vyzvala, aby ji odvedl do tábora svého kmene. Náčelník přijal návštěvu s náležitými poctami. Dívka rozbalila záhadný balíček a před zraky Indiánů se objevil nevídaný předmět. Byla to dlouhá dýmka s červenou hlavičkou. Dívka jménam Pte San Wašte Win - Krásná žena Bílý bizon, vysvětlila Indiánům, k čemu dýmka slouží a jak s ní zacházet. Slíbila jim, že dýmka zajistí kmeni dostatek bizonů a blahobytnou budoucnost. Pak se rozplynula v lehký obláček. Tak se podle legendy dostala dýmka míru k Siouxům,“ dokončil svoje vyprávění s úsměvem a vyklepl z dýmky zbytek dohořelého tabáku. Historka to byla sice pěkná, ale Sáře to jako odpověď na její otázku nepřipadalo. Bohužel pro ni, při pohledu na culícího se Bohouše s Joem, to nevypadalo, že by se jí dostalo jiného vysvětlení. Musela se spokojit s tím, co jí dali. S pokročilou hodinou oba dýmkaři uklidili své dřevěné společnice a všichni kamarádi se postupně odebrali do svých spacáků, které na ně přímo volaly: „Lehni si a zachumlej se do mě!“ Během chvíle se ze všech stran ozývalo spokojené pochrupování v různých tóninách. 
 

   Nad ránem, když les ještě pokrývala jemná mlha, z jednoho spacáku vykoukla rozcuchaná hlava Joa. Rozespalýma očima přelétnul spící kamarády, až se pohledem zastavil na zvláštně se pohybujícím mlžném oparu. Párkrát si promnul oči, a když se mu konečně podařilo pořádně zaostřit, zjistil, že to není mlžný opar, nýbrž bíle oděná dívka s dlouhými havraními vlasy. Došla až k doutnajícímu ohništi a položila jakýsi předmět na místo, kde minulé noci Joe seděl. Chvíli tam ještě jen tak postávala, než obdarovala mladého trampa zářivým úsměvem a vypařila se stejně záhadně, jako se objevila. Joe, ještě řádně rozespalý, po chvíli usoudil, že bude nejlepší vrátit se do spacáku a ty halucinace zaspat. Vždyť, co jiného to mohlo být, když měl mysl ještě zastřenou únavou?! Někdy kolem dopoledne ho vzbudily hlasy kamarádů, kteří si již dělali pozdní snídani a náruživě si povídali.

   „Joe, já myslela, že sis včera tu dýmku uklidil,“ promluvila na něj Sára od ohně, když si všimla, že je poslední z kamarádů vzhůru. Joe se na ni podíval s němou otázkou v očích. Ještě víc se ale divil při pohledu na dýmku, kterou mu posléze podávala. Na první pohled velice kvalitní práce. V životě takovou neviděl. Vzal si ji do ruky, chvíli ji zkoumal a pak zavolal na svého dlouholetého kamaráda.

   „Bohouši, odkud máš tu legendu?“

Šárka Schindlerová – Kulička

Kategorie Próza