Oheň dohasíná (P)

    Docela malý ohýnek udělaný na drahách. Červené jeho jazyky olizují zbytek vrbového proutí. A kus větve hrušky. Suché větve, ve které vyhasl život. Teplý a jiskrný dech ohniště promísený vůní sušené píce.
    Červený oheň. Ještě ano. Ještě teď zapraskal. Ještě teď dohořívá kus haluze, aby se vzápětí zřítila do bělošedého popela.
    Sedím tu tiše, mlčky. Šeří se. Na zemi padá šedý mrak. Bude už večer. Za mými zády se rozsvěcují světla vesnice. Údery biče. Volání. To lidé jdou domů. Po práci pásli kravku. Bude večer, musím jít. Domů. Přede mnou halda popela. Tu a tam ještě červené uhlíky. Žhnou, rudnou. Oheň dohasíná. Nechce se mu, brání se. Ale zanikne.

    Sedím tu u ohně. Ne, u něho už ne. Nic tu není. A přece! Trocha popela. Je mi chladno, musím jít. Domů.

Josef Tříska

3. místo v kategorii Próza začátečníků