Oheň (P)

    Jdi a dívej se po krajině. A vyber si k tomu krajinu krásnou, abys pocítil ranní opar, polední praskání kvetoucí trávy a večerní žabí pobožnost. Až budeš dost unaven, vyhlédni místo pro oheň a pro sebe, a připrav ohniště: stav hnízdo pro dravého ohnivého ptáka. Udělej ho pečlivě, zem a kameny. Pozoruj své ruce a měj na mysli tuto chvíli: Jsi tichým vetřelcem, který na své přání magickými gesty přivolává tmě srdce, dá pro tuto noc tomuto místu pocítit svou přítomnost a tuto noc zde bude žít – rozdělá zde oheň.
    Připrav dřevo. Křehké větévky pro první hladový plamen a hranici pro ty ostatní, aby pták neumřel, neuletěl, abys tu nezůstal sám. Žhavé prstíky sevřou suchou kůru, zachvátí první sousto. Přilož, hadí jazyky se přikrčí a šlehnou, ovinou polena, srdce ožilo.
Oheň – květina rozkvétá a voní smolou, dýmem, horkou zemí a jídlem.
Oheň – pták zpívá praskáním dřeva.
Oheň – kouzelník oživí stíny a dá tvé tváři krásu, tělu teplo a mysli klid.
Oheň – chceš se mu podobat: Nenasytně plápolat – přetavit v sobě existenci v život. Umíš ničit – ale umět i hřát a vést svým světlem. Být někomu tím kouzelníkem, tím volajícím a sžírajícím cílem v temnotě, přítelem, pánem, sluhou. Tiše usnout, stát se vzpomínkou stále obnovovanou, vrátit se zemi a přírodě.

Anna Tomášková – Inka

1. místo v kategorii Próza začátečníků