Zasadím stromy na papír,
mám toho tolik na psaní,
o směru, cestě, ještě cíl
a pak už jen čekat svítání.
Listy stromů se popsat nedají,
i tisk jde nějak ztěžka.
Proč říká se, že listy padají?
Co když je zem jejich Sněžka?
I vzhůru se může padat hezky
od větví po vrcholy
listy nemůžou nikam pěšky
chůze je zkrátka bolí.
Stojí u nás a my jim češem hlavy
jak moudrým starším šediny
i když jich stojí celé davy
srdcem se slijí v jediný.
Martina Vejmelková – Márty
Kategorie Poezie nad 23 let