Podivný tramp (P)

Jednou jsem si vyjel na vandr do Černého lesa. Utábořil jsem se na louce, od které bylo vidět na malou vesničku Sudoměřice u Tábora. Šel jsem se podívat do té vesničky a právě z ní vycházel také nejspíš nějaký tramp. Místo telátka měl raneček. Jen co jsem pozdravil, tak jsem se neudržel a musel jsem se zeptat:

"Proč máš místo telátka raneček?"

On řekl: "Telátek má máma doma až dost, ale proč bych si ho bral na tak dlouhou cestu? Takovej silák je od nás z vesnice jenom Venca."

Řekl jsem mu: "Ty seš mezi trampy asi nováček, co?"

A ten tramp řekl: "Než jsem vysvobodil tu mojí Evičku,"

"Koho?" zeptal jsem se nechápavě.

"Přece princeznu," řekl. "Musel jsem obejít celou půlku světa."

"A jak se jmenuješ?" zeptal jsem se.

"Hloupý Honza," řekl. "Ale už mě nezdržuj, musím jít do mlýna zatočit s těma čertama, kteří straší mlynáře a celou jeho rodinu."

A odešel. Ani se nerozloučil. Celý zbytek dne a celou noc jsem nad tím přemýšlel a druhý den ráno mi to došlo: Hloupý Honza nebyla jen přezdívka, ale pravé jméno. Je tedy jisté, že jsem včera viděl pravého pohádkového Hloupého Honzu! Mám tedy další do sbírky svých nezapomenutelných a dokonalých vandrů.

Barbora Mlčáková

kategorie Próza do 23 let