S kořeny ve skále klidná je osika
když její listy jsou jak ruce zlatníka
Bez hnutí třpytivé, benátský karneval
Na který podzim si ruch lidí nepozval
A trní na svahu rudou si přisadí
Zelený král zbude v rukách jen kapradí
S leskem jak z výlohy na kámen usedá
Vážka co svět vidí očima vševěda
Modravý nádech dá obloha krajině
Barvami posedlé, nemyslí na jiné
Vzdálené obzory s mořem a lotosy
Nehledá když svými šaty se honosí.
S kořeny ve skále klidná je osika
když její listy jsou jak ruce zlatníka
bez hnutí loučení, v duchu se zadumá
v barvách a mlčení podzim svou pravdu má.
Jan Eret – Janek
Kategorie Poezie oldpsavců